10 + 1 = Ian Davis

Ian Davis žije v Brooklynu, kde vyučuje na konzervatoři, vystupoval a nahrával s různými kapelami, včetně dvou vlastních, Relatives a Ian Davis: Rock band. Jeho tvorba je ovlivněna folklórem, kontrapunktem, kanonickými postupy i náhodou, jak se budete moci brzy přesvědčit na premiéře jeho ambientní opery Ephemeral Pulse. Exkluzivně na NODO. Deset a jedna oblíbená skladba Iana Davise.

Jürg Frey - Jürg: Chamber Music

Tvorbu Jürga Freye a kolektivu Wandelweiser jsem objevil během studií na Wesleyanské univerzitě. Pár z mých kamarádů z vysoké hráli ve skupině, která se jmenovala Ordinary Affects, a pozvali Freye a Evu-Marii Houben do Spojených států na vystoupení a přednášky napříč americkým severovýchodem. Inspirovalo mě, v jaké harmonii Jürg kombinuje dobře známé a své vlastní, nádherně čisté melodie. Nejradši mám album Chamber Music, které začíná dlouhým, meditativním kusem Memoire, horizon a pokračuje sérií „cirkulárních“ kusů – kánonů a opakujících se struktur, které se vracejí samy k sobě, dokud není soubor připraven skončit.

Tyshawn Sorey - For Wayne Shorter

Slyšel jsem ji naživo v podání Talea Ensemble v DiMenna Center v New Yorku minulý rok na jaře – chvilku po smrti Wayne Shortera – a byl jsem ohromen. Měl jsem příležitost u Dr. Soreye studovat, když jsem byl na Wesleyanské. Spolupráce s ním mi otevřela nové obzory a začal jsem přemýšlet nad možnostmi improvizace ve vlastní tvorbě.

Morton Feldman - For Philip Guston

Tento kus jsem měl příležitost slyšet dvakrát v podání stejných hudebníků – Petr Kotík (flétna), Joseph Kubera (piano) a Chris Nappi (bicí). Jednou ve Willow Place v Brooklynu, kde sídlí Kotíkovo S.E.M. Ensemble, a jednou ve vestibulu Divadla Jiřího Myrona v Ostravě při zakončení Dlouhé noci v rámci festivalu Ostravské dny, když představení probíhalo mezi 18. a 23. hodinou. Z obou vystoupení jsem si odnesl něco jiného – během prvního jsem seděl celou dobu bez hnutí, blízko hudebníkům a s výhledem na hodiny za nimi, vnímal jsem ubíhající vteřiny, minuty a hodiny. Podruhé jsem se pohyboval v prostoru, pozoroval lidi ležící na podlaze, odpočívající po dlouhé noci plné vystoupení. Vždy jsem byl unesen jedinečností Feldmanovy hudební vize, jeho vztahu k času a intuitivní povahou jeho skladeb.

Iceblink - Carpet Cocoon

Iceblink mi ukázala moje partnerka, která s nimi hrála před lety v Minneapolisu a donesla mi kazetu Carpet Cocoon. Od té doby to jedu dokola! Je na ní spousta složitých kytarových vzorců, synťáků, zvláštních zvuků a chytlavých melodií. Miluju zvuk Carpet Cocoon, ale byl jsem z toho stejně tak nadšený naživo.

György Ligeti - Lontano

Miluji Ligetiho přístup k psaní hudby pro velké soubory; jeho přesah v kánonech a polyfonii, jeho charakteristické jednohlasy, offsetové rytmy a bohaté, elektronicky znějící struktury. U Lontana se všechny tyhle věci potkávají v kontextu, který není příliš atonální, a to se mi moc líbí.

J.P.A. Falzone - A Curving Abacus

Hudba mého kolegy a kamaráda na mě měla v posledních letech velký vliv. Používá algoritmické procesy, ze kterých vzniká bohatá hudba. Seznámili jsme se v roce 2017, když vystupoval se svou skupinou Providence Research Ensemble, jejich skladby odrážely objevování polytonálního, pentatonicky harmonického jazyka s linkami, které se postupně rozvíjely, propojovaly a posouvaly harmonii. Jeho současná hudba zahrnuje více mikrotonálních elementů. Nové album A Curving Abacus, které vyšlo u labelu New World Records, je nádhernou kompilací současných kousků pro velké i malé soubory.

Arvo Pärt - Pari Intervallo

Tvorba Arvo Pärta mi dala impuls k používání jednoduchých vzorců a procesů pro skládání „příjemné“ hudby. Byl jsem nadšený, když jsem zjistil, jak prosté jsou základy Pärtových skladeb. Začal jsem hodně přemýšlet o jednoduchosti a jak bych mohl vytvořit požadované tonality a struktury, a přitom se ve skladbách méně soustředit na jednotlivá gesta.

Tóru Takemicu - Requiem

Jsem velkým fanouškem hudby Tóra Takemica. Tenhle kus byl prvním, co jsem od něj slyšel, a zanechal ve mně velký dojem. Byl jsem ohromen přitažlivostí jeho zvuku a relativní krátkostí kompozice. Je to upřímné vyjádření žalu, a ačkoliv je hudba velmi dramatická, nezní povýšeně nebo přehnaně. Za poslech také stojí jeho skladby do filmu Písečná žena.

Moondog - Moondog II

K Moondogovi jsem se poprvé dostal, když jsem byl na vysoké, a trvalo mi pár let, než jsem se na jeho tvorbu opravdu napojil. Tohle album z roku 1971 je jeho druhé studiové, vydané velkým labelem (CBS), a jde o kolekci pro různé nástroje a hlasy. Moc se mi na tom líbí hravost textů a hudby, jednoduchost, otevřené konce a osobní přístup.

Sarah Davachi - Two Sisters

Už si nepamatuju, jak jsem se dostal k hudbě Sarah Davachi, ale nahrávka Two Sisters mě zasáhla. Zní skoro duchovně a obsahuje prvky rané hudby, které mám moc rád – kontrapunkty, pomalé drony, zvony –, ale jemně zasazené do současnosti.