10+1 = Martin Kohlstedt

Ve svých vystoupeních spojuje elektronickou produkci s analogovými a akustickými prvky, od klasického klavíru po ambientní hudbu a terénní nahrávky. V březnu v Praze.

Producent, ale taky skladatel a klavírista Martin Kohlstedt ve svých vystoupeních spojuje elektronickou produkci s analogovými a akustickými prvky, od klasického klavíru po ambientní hudbu a terénní nahrávky. Výsledek formuje do něčeho, co působí velmi živě a slovo „tracklist“ je u něj jaksi nepatřičný. Zažít to můžete 30. března v Praze, níže najdete seznam Kohlstedtových oblíbených skladeb.

Hanna Benn - Unfasten

To mě prostě našlo ve správnou chvíli.

Dimlite - Back to the Univers Pt. 1

Hrála stovky jízd mezi zastávkama na turné.

Djrum - Creature, Pt. 1

Donutí mě to okamžitě přestat cokoliv zrovna dělám.

Alice Coltrane ft. Pharoah Sanders - Journey in Satchidananda

Volně plyne, dlouho doprovázela určitou fázi mého života.

Moses Yoofee Trio - Ocean

Tento song právě spadl do mého algoritmu a myslím, že je úžasný.

Rival Consoles - Eventually

Řekl bych, že sdílíme stejnou radost z organické elektroniky.

Agnes Obel - Familiar

Protože začíná stejným tikáním jako první hudba, kterou jsem coby dvanáctiletý hrál. Improvizoval jsem v obýváku za zvuku nástěnných hodin.

Sławek Jaskułke - Sea lll

Neznám téměř nikoho, kdo by pochopil flow tak dobře jako on.

The Album Leaf - The Light

První písnička v mém životě, kterou jsem chtěl definovat vlastní hudební vkus.

Shlohmo - Empty Pools

Pomůže vyčistit myšlenkový chaos a jen tak si sednout na konci dne.

Guilty pleasure: Karat - Albatros

V dětství pro mě hudba neměla žádné kategorie a na žánrových hranicích nezáleželo. Jen jsem poslouchal. Jedna z písní, která mi stále zní v hlavě, je Albatros od skupiny Karat z bývalé NDR. Představuje touhu po svobodě a objevování nových světů, chuť nechat známé za sebou a letět dál. Vzpomínám si, že jsem ji v 90. letech často slýchával díky rodičům, a to i několik let po pádu Berlínské zdi.

V hudbě Karat se mísí elektronické, téměř umělé zvukové krajiny s metaforami života a svobody. Dlouhé psychedelické aranže vyplňují prostor a vybízejí posluchače k větší otevřenosti. S tím se ztotožňuji, protože moje hudba sleduje podobný princip. Albatros ukazuje, jak se hudba rodí z touhy po něčem větším, co přesahuje vlastní obzor, hlavně v kontextu politických změn doby.