16: regrese do dob mládí, kdy neexistoval čas

Když mi Béňa, kolega z Two Shovels, oznámil, že jedná o 16, vyhrkly mi slzy do očí. 16 jsou totiž jedna z kapel, která byla soundtrackem průserů mýho mládí. Nekontrolovatelnej nihilismus, vůně betonu, krve, detoxu a nikotinu. Stejně intenzivní pocit, jako když fotr od rodiny, kterej už nemá čas, objeví ve sklepě při generálním úklidu sbírku starejch porno časopisů a komixů. Melírovaný hlavy a stylizace 80. let, která zůstane nepochopená, nicméně v rukách pamětníka absolutní regrese do dob mládí, kdy neexistoval čas. Komixy, nad jejichž provedením budou rostoucí ratolesti kroutit hlavou a v ruce mávat ovladačem Xboxu. Veškerej Marvel bude v dětských očích jen plasticky převedenej do filtrů moderní kinematografie.

Jedno dávný odpoledne jsme s Tlusťochem naprali u něj doma hranolky do friťáku, sjeli diskografii Gloom Records, Youth Attack a na sklidnění přemíry oleje v žaludku a účinkům rumu v Radimově krvi našlápli na věci z Pessimiser Records. Excruciating Terror, Phobia, Unruh a ve finále dokonalý přemostění mezi hardcore Ire, The Black Hand vs. Unsane a Grief - geniální 16! To celý ve vizuální kulise absolutní klasiky Gridlock'd s Tupacem a Timem Rothem v pozadí. Bez zbytečnýho googlování: Drop Out od 16 má u mě stejně kultovní status jako Meantime od Helmet, Reign In Blood od Slayer, 1984 od Van Halena, Those Who Fear Tomorrow od Integrity a Enemy of the Sun od Neurosis.

Zpomalený thrash s devastujícím sludge účinkem. Smradlavý riffy, odvykací kůra, nenávist a parta dělníků, která použila parní válec po šichtě k vyřizování osobních účtů. Díky charakterový rozmanitosti a neustálejm problémům s drogama nebyli 16 dlouhou dobu schopni vycestovat na delší dobu (když nepočítáme krátké japonské turné, díky spojení kapely s Pusheadovým labelem Bacteria Sour na samém počátku "kariéry"). Mohutný riffy tudíž zůstaly na dlouhou dobu zazděný v lokálních shows, krátkejch výjezdech na úzce profilovaný festivaly a štěky po Státech.

To se mění až v roce 2007, kdy se 16 znovu dávají dohromady, aby podepsali smlouvu s labelem Relapse a o dva roky později otevřeli novou kapitolu s deskou Bridges to Burn. Famózní návrat pak korunuje deska z roku 2012 nazvaná Deep Cuts from Dark Clouds. Nečekejte žádný retro! Tohle je koruna a žezlo stylu, kterej z jedný strany bustřej Unsane a z druhý ženou podladěný tóny New Orleans mraky Crowbar.

K dobru celý věci, která bude mít pouze osm zastávek v Evropě (včetně strahovský Sedmičky 7. dubna), přihoďte ještě Grime z Itálie, který hrajou sludge, černej jak espresso na Autogrillu, hořký jak kaďák! Milovníci Iron Monkey, Eyehategod a Dystopia promnou pytle pod očima.