Ani fena neo(d)pouští (Jakuba Katalpa a její Němci)

Kniha Němci je posledním románem spisovatelky a výtvarnice Jakuby Katalpy, který byl v letošním ročníku Magnesia litera nominován na cenu Litera za prózu.

Román se odehrává ve dvou časových rovinách, v přítomnosti a minulosti. Přítomnost reprezentuje vnučka, která se snaží zjistit podrobnější informace o své babičce, o jejíž existenci ví pouze zprostředkovaně přes zasílané balíčky se sladkostmi. Minulost zas odkrývá příběh Kláry Rissmannové na pozadí dějinných událostí 20. století (od první světové války přes období krize až po poválečnou situaci v osvobozené Praze), kterým tehdy mladá učitelka čelila. Ani zde nechybí ožehavé téma sudetoněmeckého pohraničí. Avšak oproti nedávno vydaným knihám s touto tematikou (viz romány Vyhnání Gerty Schnirch nebo Habermannův mlýn) se Katalpa nevěnuje poválečnému běsnění a mstě vítězů na poražených. Snad jen letmá zmínka těhotné Kláry na policejní stanici upomíná na tyto činy.

Jednou z dějových linií je hledání důvodu, proč byl ponechán dvouměsíční Klářin syn Konrad v poválečné Praze („Chtěla ho opustit; to byl jediný závěr, ke kterému dospěl. Ani fena neopouští štěňata; jeho matka musela být horší než zvíře...“), a historické paměti událostí, které tehdy mladou učitelku zasáhly. Odpověď na pomyslnou otázku, je-li možno někoho za (možná) nepochopitelný čin automaticky odsoudit, autorka ponechává na čtenáři. Ten má oproti rodinným příslušníkům tu výhodu, že může prohlédnout mlhou paměti v područí Alzheimerovy choroby.

Knihu lze chápat jako obhajobu osob, které poznamenaly dějiny a dobové zvraty 20. století. Jako upozornění, že odsoudit jednotlivce na základě kusých informací, aniž by byla možnost dohledat podstatu činu, je velice jednoduché. Jednodušší, než se pídit po souvislostech. Obvinit lze spíše jen nevyzpytatelné vrtochy dějin, které se nenapravitelně vepsaly do osudů obyčejných lidí.

Text románu je rozdělený do krátkých kapitol. Některé z nich, psané stylem suchopárných statistických dat a zkratkovitostí, připomínají Ouředníkovu Europeanu: „Zatímco na každého Pařížana, včetně těch, kteří byli negramotní, připadalo jeden a půl odstavce některého z francouzských spisovatelů, na každého obyvatele Berlína připadají dva plakáty navržené a vytištěné pro národně socialistickou stranu.“

Podobně jako hrdinka, která nemá pro dávný čin své babičky pochopení, mnoho lidí po celém světě odsuzuje skupiny i jednotlivce pouze na základě mezerovitých zpráv a mělkých informací, které dennodenně zpracovávají. Čtenáři proto zůstane po dočtení knihy Němci před očima známé, ale často opomíjené doporučení, že soudit lze především na základě znalosti detailních souvislostí.