Hledání opravdovosti v uzavřeném světě: Hammok - When Does This Place Become Our Scene

O Hammok se poprvé pozitivně psalo na portále Pitchfork v roce 2022 po vydání EP Jumping/Dancing/Fighting. O dva roky později následoval debut Look How Long Lasting Everything Is Moving Forward for Once, který vznikl z touhy po koncertování, k němuž se kapela kvůli pandemii dostala se zpožděním, a tak trochu i z nedostatku skladeb. Tehdejší dravé, hravé a děsivě celistvé skladby s velkou dávkou postprodukčních nápadů měly jasnou vizi, chyběla jim však přímá zkušenost s publikem. 

Zvukově Hammok připomínají americké The Armed bez jejich přehnaného maximalismu, případně krajany Honningbarna s větší inklinací k žánru screamo. Žánrově se pohybují na pomezí energického posthardcoru s podvratnými mathcorovými tendencemi a úderností noise rocku. Kytarové výpady a rytmicky atypické frázování nejsou ani tak technické jako spíš mimořádně nápadité (Groundbreaker). Přirozená nálož správně „špinavých“ riffů ctí esenci rock'n'rollu a hardcorovou urgenci podobně jako u The St Pierre Snake Invasion nebo Refused. Cit pro zapamatovatelné hooky je pak základem každé skladby. Zvuková paleta je však mnohem širší a kromě tvrdých kytar je v repertoáru místo třeba pro chytlavou alt-rockovou Tap Water, která připomíná Militarie Gun zkřížené s Arctic Monkeys, nebo mechanickou skladbu CND, kombinující taneční noise rock s turbulentní dynamikou Glassjaw. Hammok sice inspiraci nepopírají, zaměřují se však více na celkový vibe než na prosté kopírování riffů či tónů. 

Aktuální deska When Does This Place Become Our Scene je postavena na demo nahrávkách riffů a úryvků zaznamenaných na cestách po hotelových pokojích a autobusech, ve studiu byly nahrány pouze bicí. Finální podoba je, stejně jako u debutu, dokreslena velmi silnou postprodukcí, která jako by tvořila čtvrtého člena, což vytváří zajímavý kontrast a dotahuje chytlavé nápady. Album však nezní přemrštěně, není utopené a drží si svérázný tón. Tobias Osland otevřeně přiznává, že k dosažení brutální fyzičnosti nepoužívá jen kytarové pedály, ale i volně dostupné dubstepové pluginy. Kapela se spíš než na hledání tradičního hardcorového zvuku zaměřuje na celkový „sound design. 

Tematicky se Hammok točí kolem pocitu odcizení v digitálním světě, boje proti konformitě a rivality mezi hudebními skupinami, kterou nahrazují aktivním budováním chybějící lokální scény. V úvodní skladbě The Scene Osland zpívá: „I'd like to know I'm not the only one. I'd like to grow a place of green, when does a space become a scene.“ Namísto pasivního čekání začali během práce na novém materiálu pořádat house parties s personalizovanými video pozvánkami, čímž obcházejí neosobní algoritmy sociálních sítí a vytvářejí přímý dialog s publikem. Píseň When the Kids Are Too Old to Cause a Scene tento vztah doplňuje o generační rozměr – ukazuje scénu jako živý organismus, kde nová generace přebírá štafetu od starších, aby duch hardcore neuvízl v nostalgii. 

Z nahrávky je cítit naděje a chuť tvořit, jež se násobí s každým dalším koncertem. Hudba Hammok je připomínkou toho, že scéna existuje pouze v momentě, kdy do ní vložíte vlastní identitu. Není to o počtu followerů, ale o momentu, kdy se v malém sklepě potí sedmdesát lidí a hranice mezi kapelou a publikem mizí. When Does This Place Become Our Scene není jen název alba, je to diagnóza naší doby.