Kouzlo druhé šance (William Kentridge)

„Co může na první poslech znít jako hluk, může odhalit skrytou krásu, pokud tomu dáte druhou šanci,“ říká hudební publicista Alex Ross, autor mimo jiné i česky vydané knihy Zbývá jen hluk. Jihoafrický výtvarník William Kentridge přemýšlí podobným způsobem, v sérii svých ranných grafik a animací propojuje anglická slova yes a no právě do slova noise. Hravé jazykové gesto založené na propojování opačných pólů dodává jeho dílu výraznou dynamiku a ohromný prostor pro imaginaci. Signifikantní umělecká taktika se dostala i do názvu jeho premiérové souborné výstavy v Česku, kterou po titulem The Battle Between YES and NO uvádí pražská Kunsthalle. 

„V roce 1968 mi bylo třináct, seděl jsem doma v Johannesburgu a sledoval světové dění: válku ve Vietnamu, invazi sovětských vojsk do Prahy a později i čin Jana Palacha. Celou tu dobu jsem si říkal: ‚Sakra, kdyby mi tak bylo o pět let víc, to už bych tam mohl jet.‘ Připadalo mi, že mi všechno uniká,“ říkal na press preview pražské výstavy jihoafrický umělec. Snad právě proto si později váhání, nejistotu i kouzlo druhé šance vetkl do svého tvůrčího procesu, který bezezbytku odhaluje i na pražské expozici. Jejím prostřednictvím zve publikum do svého kreativního prostoru, do svého ateliéru, do svého domova. Do místa, kde je podle něj „příliš mnoho zbytečných věcí“, kde je možno následně dotažená a slavná díla vidět v okouzlujících fragmentech a hrubých obrysech. Vzácná otevřenost přináší pozoruhodný pocit bezpečí a otevírá cestu k bližšímu vztah s tvůrcem.

Samotný ateliér je otevřen v prvním patře, ale jako princip se táhne celou expozicí. V pravé části spodního komplexu galerie jsou coby kontext k novějším dílům k vidění krátké animované filmy z devadesátých let jako Felix in Exile nebo Stereoscope, v horním patře pak Kentridgeovy črty k jeho výtvarnému zpracování opery Lulu německého libretisty Albana Berga (uvedla Metropolitní opera v New Yorku v roce 2015). Ta se přiznaně promítla i do jednoho z unikátních site specific děl, vytvořených přímo pro pražskou Kunsthalle. Untitled (Lulu) je umístěné vkusně na schodišti vedoucí do prvního patra, návštěvník se cítí až nepatřičně, když má na postavu vytvořenou z černé lepící pásky nalepené na samotné schody vstoupit. Ale trocha diskomfortu k pocitu první návštěvy u někoho doma také patří.