09/07 15:00 – 11/07Letiště, Trenčín
Damon Albarn je natolik nadšen z vlivů jiných kultur, které během vzniku desky poznal, že měl potřebu zaznamenat co nejvíc vjemů a nápadů. Jaká je poslední deska Gorillaz, kteří co nevidět vystoupí na festivalu Pohoda?
Gorillaz - The Moutain (Kong / The Orchard / Sony, 2026)
web
Kreslená čtyřka Gorillaz hledí na obale své nové desky ze špičky hory přes mraky, což ilustruje ústřední motiv zkoumání konečnosti coby sílu pohánějící život. Odráží to rozpoložení jejich strůjců v reálném světě: hudebníka Damona Albarna a ilustrátora Jamieho Hewletta. Vznik nahrávky inspirovala úmrtí otců obou. Vyžádala si proto radikálnější rozhřešení, než nabízí naše odkouzlená společnost. Cestují po Indii, navštěvují Damašek a Casablancu, místa, kde je smrt stále ještě spojena s transcendencí. The Mountain je album o ztrátách a vyrovnávání se s nimi, zároveň to ale nutně nemusí znamenat jen truchlení.
JAROSLAV: Začnu od konce. Ve skladbě The Sad God vokálem Damona Albarna Bůh vyjmenovává, co věnoval lidem, konstatuje, že už nemá co dát víc a proto odchází. Výtvarná jednotka projektu Jamie Hewlett si u ní prý představuje hinduistického boha Višnua, jak hledí na lidstvo a říká: „Posrali jste to.“ Lakonické upřesnění. Lidstvo tím ztrácí naději, aby ve svých zkušenostech vidělo nějaký smysl, což je sice docela depresivní konec, ale zároveň vhodný odpich. Jednak se zde ve velkém rozměru odráží rozpoložení obou protagonistů Gorillaz, ale také zde vše zapadá do sebe, což neplatí pro celé album. To se snaží fungovat ve velkém rozměru. Nejde o počet hostů, hlavně ve skladbách je toho někdy až moc – příliš mnoho motivů, které nejsou vždy ideálně sladěné nebo dlouhá stopáž. Za vše hovoří pětiminutové instrumentální intro. Vypadá to, jako by Albarn byl natolik nadšen z vlivů jiných kultur, které během vzniku desky poznal, že měl potřebu zaznamenat co nejvíc vjemů a nápadů, jež v něm podnítily. Trochu paradoxně se tak ve svém úsilí najít vysvětlení přesahující přízemnost obrací k tomu, aby toho předvedl co nejvíce. Přitom pokud je někdo schopný dirigovat příspěvky rozmanitých hudebníků, tak právě on.
KARIN: Ja ten pretlak vnemov a hosťujúcich hudobníkov vnímam skôr ako zámer než ako zlyhanie. The Mountain na mňa pôsobí ako záznam stavu mysle v momente, keď sa rozpadá istota, že smrť sa dá rozumne uchopiť. Presýtenosť motívmi, dlhé hudobné plochy a miestami roztrieštená štruktúra mi dávajú zmysel v kontexte straty a hľadania transcendencie v kultúre, ktorej hlavnými prvkami sú žiarivé farby a maximalizmus. Ani päťminútové inštrumentálne intro mi preto nepríde samoúčelné. Pre mňa funguje ako pomalý nástup, ktorý naznačuje, že The Mountain nie je len zbierkou piesní, ale miestom, kde sa stretáva smútok, viera, pochybnosť, ale aj oslava života a všetkého po ňom. Úvodná melódia je tak trochu enigma. Albarn otvorene priznáva, že ju počul v Rádžastháne, neďaleko Džajpuru, kde pred pevnosťou Ambér sedel bosý hudobník a na jednostrunnom nástroji hral ľudovú skladbu, no nikto iný, komu ju neskôr zahral melódiu nespoznával. Zo začiatku znie ako uspávanka, postupne sa však pretvára do ambicióznejších tónov, doplnených o zborovú mantru „Mountain, all good souls come to a rest“, ktorá otvára portál k zvyšku nahrávky.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je jen pro předplatitele
Možnost kdykoliv zrušit
