Anti-Nowhere League: Liga vyvolených

Slovy nejmenovaného kolegy: „Poctivej nasranej punk rock, kterej dejchá čerstvostí a upřímností. Mezi všema těma umělejma jódlujícíma děckejma kapelkama, kterejch je dneska jak švábů, je tohle mohyla, o kterou se můžete fakt opřít. Tvrdý týpci, co maj tvrdej život a hrajou tvrdej rock.“

A tak něco málo nudný klasiky a informací o týdle navrátivší se punkový legendě devadesátek, na kterou si můžete zapogovat či zahrozit letos s námi. Určitě jim to udělá radost, protože sou rozhodně doživotně postižený muzikou, chlastem, drogama a láskou k bordelu. Roku 1980 se konal v Tunbridge Wells (uk) klasickej každoroční karneval, kde si kluci hrábli do strun a šup, hned na to je poliši rovnou pozavírali. Díky svým potyčkám se zákonem se dostali poprvé do novin a na pestrou kariéru průserářů bylo založeno. Rok nato už drandili po světě s The Exploited, Anti-Pasti nebo The Damned.

A následuje co? První singl Streets of London, na jehož B-straně se nachází slovutný song So What. Singl byl pro svůj obscénní obsah stažen z prodeje a celý náklad na základě soudního rozhodnutí zničen.

Anti-Nowhere League víc než britské punkáče připomínali křížence echt machomotorkářů, Mad Max desperádů a primitivních raubířů, což jim sice přinášelo znamenitou pověst mezi mládeží, ale také zostřený dozor tehdejších cenzorských zásahů a ústupků. Kola punkového průmyslu však bylo potřeba roztáčet stůj co stůj, a tak po pár singlech vychází trochu učesané a lehce zkrocené debutní LP We Are... The League, které odstartovalo nekonečný sled potyček s cenzurou, všemožných skandálků, nekonečné cisterny alkoholu i drog, koncertních šňůr a nejrůznějších výstřelků. Jedním z nejpodivnějších je „romantické“ období kapely, které se neobešlo bez nadýchaných bílých košil, kláves a natupírovaných hár. Tak zkusit se má všechno, že. Nicméně krátce po této novovlnné epizodce se hoši rozhodli to radši zabalit.

Podivným řízením osudu je nenechala spát největší metalová kapela světa - Metallica. Jejich song So What nejprve vrzli na singl Sad but True, pak ho začali pravidelně hrát na koncertech a nakonec se dostal i na desku Garage Inc. V devadesátým druhým, zatímco se zpěvák Anti-Nowhere League Nick „Animal“ Kulmer hrabal ve svý rozflákaný mašině, jeho kolega JB přišel s ohromnou novinou: že prý Metallica ho chce jako lídra na svym monster koncertě ve Wembley, aby dali tudle hitovku společně. Vzhledem k nevědomosti kdo nebo co je Metallica (navíc chcalo a Nickův stroj byl furt rozbitej), ho náš výtečník poslal do řiti. Déšť však smyl všechnu negaci a hle, vyšlo to. Sám mistr to ohodnotil později na stránkách kapely slovy: „Jak sem tak čekal na pódiu, tak mi najednou došlo, že budu stát před desetitisícema typů, který mě neznaj a zpívaj mojí písničku, kterou si kurva vůbec nepamatuju... Pak mi hlavou běželo už jenom UTEČ, ty vylízanej starej kreténe.“

Ale dobře to dopadlo, pánové neutekli, nýbrž se dali zase postupně dokupy, koplo je to zpátky. Od té doby vystupují po celém světě, před devíti lety dokonce začali zase vydávat desky. A Metallica koupila Nickovi novýho Harleye!