Články / Recenze

Autobiografie jako psychoterapie (Bruce Springsteen – Born to Run)

Autobiografie jako psychoterapie (Bruce Springsteen – Born to Run)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 25.11.2018

S Brucem Springsteenem to táhneme roky. Ne že by to byl kontinuální vztah – jsou období, kdy po jeho muzice nesáhnu, jindy je v playlistu každý den. A jeho pražský koncert pro mě stále zůstává tím nejlepším, na kterém jsem kdy byl. Ale není to bezhlavá adorace. Nemůžu se ztotožnit s některými jeho politickými názory a na některá alba se práší.

The Boss je každopádně ikona a je dobře, že se českého překladu dočkala autobiografie Born to Run. Vlastní životopisy jsou kapitola sama pro sebe a u muzikantů obzvlášť. Často je to jen sebeadorace zaštítěná slavným jménem na obálce, prostředek k zahlazení temných stránek minulosti, potřeba ukázat se lepším. Stačí sáhnout k nedávno vydané dvojici knih, jejichž tématem je Paul McCartney – ta Philipa Normana (XYZ, 2017), která se nezakládá jen na McCartneyho vzpomínkách, je výrazně ostřejší a nebojí se rýpnout i do citlivých míst. Boss se toho taky nebojí.

Springsteen se ve svých textech vždy nechával inspirovat životem – tím špinavým, nepřikrášlovaným, příběhy lidí na okraji společnosti, které život spíše fackuje, než aby je utěšoval. Stejným způsobem nakládá i sám se sebou, je nekompromisní k sobě, chápavý k chybám ostatních. Postupuje v zásadě chronologicky, od dětství až k doposud poslednímu albu High Hopes, jen občas odbočí, aby se rozepsal o osobách, které ovlivnily jeho život. A místy je to tvrdé čtení - komplikovaný vztah s otcem, drsné dětství, deprese, sláva. Ale jako červená nit se knihou vine americký sen o mladíkovi z chudé rodiny, který se vlastní pílí vypracoval až na pozici rockové hvězdy, vše podáno s náležitým a pro umělce charakteristickým patosem.

Hlavní je upřímnost, s jakou Springsteen ke svému životu přistupuje. Jak ostatně přiznává, kniha vznikla v návaznosti na vlastní psychoterapii. Podobně jako před terapeutem se nyní Springsteen otevírá čtenářům, nežádaje zpětné vazby. Svůj život předkládá jako příběh se všemi zvraty (náhlý odchod rodičů do Kalifornie v šestnácti, tvrdé právnické boje ve snaze vyvázat se ze špatné smlouvy ad.), a i když jeho vrcholy jsou obecně známé, stále je to napínavé čtení.

Boss není „faktografický“, nezastavuje se u výše prodejů či popisování vzniku každé své písně, je maximálně střízlivý, nezahlcuje fakty. Je velmi osobní, opouští bublinu rockové hvězdy, zve čtenáře do svého nitra. A v tom je největší deviza Born to Run. Bruce Springsteen se stává obyčejným člověkem – jen s neobyčejným životním příběhem. Místy máte dojem, že ho znáte, že mu rozumíte. A to se nestává často. Což na druhou stranu neznamená, že když ho potkáte na ulici, že se vám nerozklepou kolena.

Info

Bruce Springsteen – Born to Run (Jota, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Jakub Koumar 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.