Daniel Šimáček | Články / Recenze | 22.09.2022
Vydáním EP Wake of a Nation (2020) dali Zeal & Ardor průchod svému vzteku, jenž byl adekvátní reakcí na nekončící systematický rasismus a vraždy nevinných Afroameričanů v USA. Tomu také odpovídal opětovný zvukový posun k přímočařejšímu metalu. Manuel Gagneux, frontman a mozek kapely, plive více growlů a screamů než na předchozích dvou deskách Devil Is Fine (2016) a Stranger Fruit (2018) a při tom v necelých dvaceti minutách naznačuje směřování té třetí, kterou zlost přímo otřásá.
Na aktuální eponymní nahrávce se vrací k původní myšlence, která Zeal & Ardor nastartovala: co kdyby černí otroci přijali Satana namísto Boha? Devil Is Fine je o životě v zajetí, Stranger Fruit o útěku, zatímco „tohle album je o životě na útěku, o omezené míře svobody a tázání se ‚co teď sakra budeme dělat?‘“ řekl Gagneux pro magazín Kerrang!. Beznaděj je tu slyšet snad na každém kroku. „Jsme jediní přeživší,“ řve doslova o život v závěru skladby Erase. Když se tenhle prázdný pocit prokouše do lidského nitra, nezbývá než se oddat čirému hněvu.
Přestože deska tematicky navazuje na alternativní historii černých otroků, dá se také interpretovat jako komentář k současné afroamerické existenci, ostatně jejich „omezená míra svobody“ je stále aktuální. Strach z bílé autority je sice postupem času menší, ale stále se projevuje hlavně prostřednictvím policejního násilí. Jeho obětem Gagneux vzdává hold na skladbě Bow a ptá se: „Kdo bude plakat pro mrtvé?“ jen aby v závěru kapituloval a prohlásil, abychom se „klaněli americkému způsobu“. Toto „krmení“ americké velmoci životy menšin odsuzuje v následující Feed the Machine, přičemž se obrací k okultním modlitbám jako jediné záchraně. Následky se zhmotní v apokalyptické Götterdämmerung. Nahromaděné emoce kulminují v démonických skřecích oslavujících „velkého černého boha“, jenž změní řád světa. Ten Afroameričanům nabízí zcela odlišnou realitu od té skutečné – rasistické.
Gagneux skládá svými satanskými spirituály poctu jak gospelu, tak metalu. Nezvyklou fúzí nezrazuje svoji vizi ani základy hudby, kterou obdivuje. Ví, jak na své posluchače – hýčká si je malými a návykovými sousty, hypnotizuje hudební obratností. Nová deska dává volnější průchod agresivitě, je vokálně expresivnější, jako by nezbývalo nic jiného, než se z krvavé historie i současnosti vyřvat. Zeal & Ardor své umělecké vyjádření opět posunuli o něco výš – vnitřní vypětí podávají v dosud nejsurovější podobě.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.
Dominik Polívka 08.01.2023
S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.
prof. Neutrino 27.12.2022
Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.
prof. Neutrino 23.12.2022
V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.
Riikka Hajman 21.12.2022
Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.
Akana 20.12.2022
S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.
Tomáš Hladký 15.12.2022
Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.
prof. Neutrino 08.12.2022
Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Může jimi být kdokoliv. Poslechněte si jejich poslední mixtape Matriarchy Now.
prof. Neutrino 19.11.2022
Další kniha z nakladatelství Neklid, tentokrát práce Jamese. C. Scotta Dvakrát sláva anarchismu, která přináší jiný pohled na organizaci věcí.