Beznaděj svobodných otroků (Zeal & Ardor)

Vydáním EP Wake of a Nation (2020) dali Zeal & Ardor průchod svému vzteku, jenž byl adekvátní reakcí na nekončící systematický rasismus a vraždy nevinných Afroameričanů v USA. Tomu také odpovídal opětovný zvukový posun k přímočařejšímu metalu. Manuel Gagneux, frontman a mozek kapely, plive více growlů a screamů než na předchozích dvou deskách Devil Is Fine (2016) a Stranger Fruit (2018) a při tom v necelých dvaceti minutách naznačuje směřování té třetí, kterou zlost přímo otřásá.

Na aktuální eponymní nahrávce se vrací k původní myšlence, která Zeal & Ardor nastartovala: co kdyby černí otroci přijali Satana namísto Boha? Devil Is Fine je o životě v zajetí, Stranger Fruit o útěku, zatímco „tohle album je o životě na útěku, o omezené míře svobody a tázání se ‚co teď sakra budeme dělat?‘“ řekl Gagneux pro magazín Kerrang!. Beznaděj je tu slyšet snad na každém kroku. „Jsme jediní přeživší,“ řve doslova o život v závěru skladby Erase. Když se tenhle prázdný pocit prokouše do lidského nitra, nezbývá než se oddat čirému hněvu.

Přestože deska tematicky navazuje na alternativní historii černých otroků, dá se také interpretovat jako komentář k současné afroamerické existenci, ostatně jejich „omezená míra svobody“ je stále aktuální. Strach z bílé autority je sice postupem času menší, ale stále se projevuje hlavně prostřednictvím policejního násilí. Jeho obětem Gagneux vzdává hold na skladbě Bow a ptá se: „Kdo bude plakat pro mrtvé?“ jen aby v závěru kapituloval a prohlásil, abychom se „klaněli americkému způsobu“. Toto „krmení“ americké velmoci životy menšin odsuzuje v následující Feed the Machine, přičemž se obrací k okultním modlitbám jako jediné záchraně. Následky se zhmotní v apokalyptické Götterdämmerung. Nahromaděné emoce kulminují v démonických skřecích oslavujících „velkého černého boha“, jenž změní řád světa. Ten Afroameričanům nabízí zcela odlišnou realitu od té skutečné – rasistické.

Gagneux skládá svými satanskými spirituály poctu jak gospelu, tak metalu. Nezvyklou fúzí nezrazuje svoji vizi ani základy hudby, kterou obdivuje. Ví, jak na své posluchače – hýčká si je malými a návykovými sousty, hypnotizuje hudební obratností. Nová deska dává volnější průchod agresivitě, je vokálně expresivnější, jako by nezbývalo nic jiného, než se z krvavé historie i současnosti vyřvat. Zeal & Ardor své umělecké vyjádření opět posunuli o něco výš – vnitřní vypětí podávají v dosud nejsurovější podobě.