Články / Recenze

Bušení do slov  (Skrýše Terezy Šustkové)

Bušení do slov (Skrýše Terezy Šustkové)

Libor Staněk | Články / Recenze | 07.10.2018

Představme si prostor básně jako skryté místo na schovávanou, do kterého opatrně a s velkou dávkou lásky schraňujeme svá křehká slova, přičemž stejně víme, že budou jednou objevena. Právě se slovem, jež bude sice brzy odkryté, ale dosud je křehké a utajené, pracuje ve své debutové sbírce Skrýše i mladá básnířka Tereza Šustková (1991). Jako by se v tomto poetickém prostoru střetávaly dvě síly - jedna, která nutí autorku naplno odhalovat svou „intimitu“ bytí, a druhá, jež chce tento obnažující svět prchlivě zakrývat: „S bosýma nohama ve škopku, / na rameni rozpáraný steh, / při úpatí lesa / já jediná s rukou na břiše.“ Tyto na první pohled protichůdné síly do sebe ale nijak nenarážejí ani si neodporují. Spíše se vyváženě sbíhají do velice jemného a ostýchavého stylu, smíšeného s podprahově hořečnatým a živelným charakterem autorčiných básní.

Zmíněná dynamika je patrná i v přístupu k samotnému básnickému slovu, k němuž se ve sbírce nepřistupuje jako k hotové záležitosti. Když autorka píše: „věřím ve věčnou platnost slova,“ nelze tento výrok chápat v kontextu knihy jako nezvratitelný. O slovo se zde přímo nebojuje - Šustková není primárně v rozporu se svou řečí (na to ji má příliš ráda), ale jakási potřeba ho znovu ozkoušet, povážit či přebrat, je z jejích veršů patrná: „Buším do slov. / Buším kladivem do kamene“ či „obejmout slova rameny, / uvěřit, že je to bez dluhu.“ I přesto je pro autorku básnická výpověď převážně cesta k porozumění, které nejčastěji hledá skrze nepojmenovatelné a málokdy specifikované „Ty“. V těchto polohách básnířka navazuje na současnou tradici spirituální poezie, a to nejen v její dostředivé málomluvnosti a jejím všímání si každodenních všedností na úkor explicitní křesťanské symboliky.

Šustková v jistém smyslu rovněž navazuje na aktuální tvorbu současných českých básnířek (Kateřina Rudčenková, Simona Martínková­-Racková, Irena Šťastná), jejichž lyrika vychází z hluboké introspekce: „Jsem ještě nezralé ovoce“ nebo: „nechat se pečlivě otesávat,“ jsou např. typické verše pro linii tohoto básnění. Autorka se i z toho důvodu neubrání sugestivně dekorativnímu slovníku, v němž dává okázale na odiv svou přebujelou fantazijní citlivost: „Skřivánci mrznou potmě. / Usínám na tlukoucích srdcích básníků.“ Daleko uvěřitelnější je autorčina poetika tehdy, když se tohoto slovního zkrášlování vzdává ve prospěch nenápadně tichých znamení, metafor, ve kterých se není potřeba předvádět, ale naopak se do nich nesměle skrývat: „Mezi maror a charosetem / zastudila mě má podoba. / Že chci sloužit, / ale zatím sloužím hlavně sobě.“

Nic to nemění na tom, že básně Terezy Šustkové jsou celkově spíše skryté než zjevné, spíše magické než obyčejné, spíše intuitivní než vypočítavé. Není od věci myslet na báseň Sylvie Plathové Tulipány – i tato poezie totiž tepe někde ve své utajené skrýši a proměňuje něžná slova v divokou zvěř, která by měla být raději v kleci. Na básnickou prvotinu to není vůbec málo.

Info

Tereza Šustková – Skrýše (Nakladatelství Host, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.