Chladné, i náruživé (The Dead Weather)

Takzvané supergroups někdy mohou vznikat přirozeněji než začínající kapely. Není třeba inzerátů ani hospodských dýchánků, zavedení muzikanti na sebe vzájemně narážejí neustále, a když jiskra přeskočí a stávající závazky to dovolí, nic nebrání navázání dlouhodobější spolupráce. Nenucený proces, nemusíme hned za vším hledat byznys. Takhle nějak vznikli i The Dead Weather. Společné turné The Raconteurs a The Kills propletlo hudební cesty Jacka Whitea a Jacka Lawrence z prvně jmenovaných a Alison Mosshart, zpěvačky těch druhých. Když se přidal ještě Dean Fertita z Queens of the Stone Age (s The Raconteurs v minulosti rovněž koncertoval), nové kvarteto bylo na světě. A že se do společných songů vrhli s chutí, to jejich debut Horehound přesvědčivě zrcadlí.

Východiskem se pro ně stalo drsné, podmračené blues rozčesávané hrubým garážovým kartáčem. Zvuk definují Fertitovy zkreslené kytarové drtičky a agresivní klávesy, Lawrencova masivní basa, ale i hlučné a drze expandující bicí, za které se posadil všeuměl White. Jeho hra dalece přesahuje starost o rytmickou opěrnou soustavu pro ostatní a usvědčuje jeho ego z neschopnosti jen tak tiše sedět v koutku. Samozřejmě myšleno v dobrém. Nicméně nejvíce na očích i uších je pochopitelně vokalista a tato funkce u The Dead Weather připadla Alison Mosshart. White ji sice několikrát zdatně sekunduje (I Cut Like a Buffalo, rapující pasáže v Treat Me Like Your Mother, Rocking Horse, Will There Be Enough Water?), ale její vypjatý, řezavě chladný a přitom náruživý (v Bone House až na hranici hysterie) zpěv celé té výbušné směsi bez problémů šéfuje.

Autorsky se vcelku rovnoměrně zapojuje celá čtveřice. Zkušené skladatelské ruce jsou znát, i když chvílemi mám pocit, že útočný, nabuzený zvuk alba je pro skupinu důležitější než výrazná kompozice. Když si ale poslechneme drsňáckou verzi Dylanovy písně New Pony, je jasné, že právě tu garážovou neurvalost si The Dead Weather labužnicky užívají nejvíc. Nicméně i pro svérázně ujeté hitovky je místo. Hang You from the Heavens, I Cut Like a Buffalo nebo Treat Me Like Your Mother budiž důkazem. The Dead Weather mají jasno v tom, kudy se ubírat, nesuplují žádnou ze svých původních formací (z každé tu ale kousek najdeme) a tvoří z přetlaku a zvědavosti, nikoli ze snahy vyplňovat zavedené vzorce. Tenhle moment nakopává album správným směrem. Album, které není dokonalé, ale šmrncovní a vzrušující určitě.