Články / Reporty

Ackermannův atomový kufřík (A Place to Bury Strangers)

Ackermannův atomový kufřík (A Place to Bury Strangers)

David Stoklas | Články / Reporty | 31.05.2023

Lunacy. Otvírák večera, sólový projekt výtvarníka a kytaristy Nicka Kulpa z Pensylvánie. Na svém Bandcampu představuje kapelu sugestivní škatulí jako hudbu, co je temná, plná dystopických nálad a pulzuje elektrickou silou. Nebudu se snažit o lepší popis. Vystoupení bylo plné schizofrenního synthwavu, do kterých Kulp, zahalen v masce, jemně vkládal slova a vše doplňoval o úzkostné pohyby na stagi. Tohle není nálada budoucnosti, v níž by někdo chtěl žít.

Oliver Ackermann, frontman A Place to Bury Strangers, standardně trápil svoje nástroje a bylo těžké se udržet, poslouchat a tenhle spektákl nefotit. Popruh na kytaře byl zbytečný, plula nahoru, dolu. Vynášel ji nad sebe až narážela do stropu. Drhnul s ní o hranu zdi. Pustil hmatník mezi publikum, aby mohl každý do vznikající koule hluku přihodit své a podílet na kolektivní továrně na bolest. Pak ji vzal a pověsil za strop a několik momentů tam visela jak vykupitel na kříži. Celou dobu dělali čest jeho značce s kytarovými krabičkami. Death By Audio. Umřít hudbou, znovu se narodit a po koncertě mít možnost si jednu pikslu koupit spolu s deskou. Nejlepší merch. Člověk se pak podílel na triko s vypsanými daty turné. Co všechno mají už za sebou. Co všechno před sebou. Neuvěřitelné.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Ke konci setu se Ackermann vyřítil směrem ke zvukaři. Tam, za oplocením byla doposud neidentifikovatelná věc, které nikdo nevěnoval pozornost. Byl to další stroj na rámus, Ackermannův pojízdný atomový kufřík, se kterým si pak razil cestu zpět směrem k podiu za doprovodu úzkostně přemodulovaného hlasu za rytmu cválající basy. Nakonec zůstal někde uprostřed a kolem něj se vytvořil rituální kroužek. Aspoň na chvíli si vytáhnout sluchátka z uší. Nadechnout se, ponořit se do těžkého térového zvuku a překonat strach z tinnitu.

Info

A Place to Bury Strangers (us) + Lunacy (us)
30. 5. 2023 Futurum Music Bar, Praha

foto © Sylvia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace