Články / Recenze

Autobiografie jako psychoterapie (Bruce Springsteen – Born to Run)

Autobiografie jako psychoterapie (Bruce Springsteen – Born to Run)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 25.11.2018

S Brucem Springsteenem to táhneme roky. Ne že by to byl kontinuální vztah – jsou období, kdy po jeho muzice nesáhnu, jindy je v playlistu každý den. A jeho pražský koncert pro mě stále zůstává tím nejlepším, na kterém jsem kdy byl. Ale není to bezhlavá adorace. Nemůžu se ztotožnit s některými jeho politickými názory a na některá alba se práší.

The Boss je každopádně ikona a je dobře, že se českého překladu dočkala autobiografie Born to Run. Vlastní životopisy jsou kapitola sama pro sebe a u muzikantů obzvlášť. Často je to jen sebeadorace zaštítěná slavným jménem na obálce, prostředek k zahlazení temných stránek minulosti, potřeba ukázat se lepším. Stačí sáhnout k nedávno vydané dvojici knih, jejichž tématem je Paul McCartney – ta Philipa Normana (XYZ, 2017), která se nezakládá jen na McCartneyho vzpomínkách, je výrazně ostřejší a nebojí se rýpnout i do citlivých míst. Boss se toho taky nebojí.

Springsteen se ve svých textech vždy nechával inspirovat životem – tím špinavým, nepřikrášlovaným, příběhy lidí na okraji společnosti, které život spíše fackuje, než aby je utěšoval. Stejným způsobem nakládá i sám se sebou, je nekompromisní k sobě, chápavý k chybám ostatních. Postupuje v zásadě chronologicky, od dětství až k doposud poslednímu albu High Hopes, jen občas odbočí, aby se rozepsal o osobách, které ovlivnily jeho život. A místy je to tvrdé čtení - komplikovaný vztah s otcem, drsné dětství, deprese, sláva. Ale jako červená nit se knihou vine americký sen o mladíkovi z chudé rodiny, který se vlastní pílí vypracoval až na pozici rockové hvězdy, vše podáno s náležitým a pro umělce charakteristickým patosem.

Hlavní je upřímnost, s jakou Springsteen ke svému životu přistupuje. Jak ostatně přiznává, kniha vznikla v návaznosti na vlastní psychoterapii. Podobně jako před terapeutem se nyní Springsteen otevírá čtenářům, nežádaje zpětné vazby. Svůj život předkládá jako příběh se všemi zvraty (náhlý odchod rodičů do Kalifornie v šestnácti, tvrdé právnické boje ve snaze vyvázat se ze špatné smlouvy ad.), a i když jeho vrcholy jsou obecně známé, stále je to napínavé čtení.

Boss není „faktografický“, nezastavuje se u výše prodejů či popisování vzniku každé své písně, je maximálně střízlivý, nezahlcuje fakty. Je velmi osobní, opouští bublinu rockové hvězdy, zve čtenáře do svého nitra. A v tom je největší deviza Born to Run. Bruce Springsteen se stává obyčejným člověkem – jen s neobyčejným životním příběhem. Místy máte dojem, že ho znáte, že mu rozumíte. A to se nestává často. Což na druhou stranu neznamená, že když ho potkáte na ulici, že se vám nerozklepou kolena.

Info

Bruce Springsteen – Born to Run (Jota, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.