Články / Reporty

Berlin Atonal vol.2: Time is a flat circle

Berlin Atonal vol.2: Time is a flat circle

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 23.08.2017

Druhá polovina Atonalu odkrývá další vývojová stádia stavebnice. Pravděpodobně kombinací víkendu a nadupanějšího lineupu se davová přitažlivost festivalu nafukuje a fronta na denní vstupenky místy dosahuje až za roh na ulici. Další cihlička do celkové konstrukce dostává přívlastek megalomanská.

Pozorovatelný je i částečný dramaturgický posun a program se postupně a stejně perfekcionistickým způsobem posouvá do tanečnějších poloh. Atmosféra pořád drží, chce to ale nějakou pořádnou ránu v podobě něčeho odlišného. Většina setů si drží jednu společnou vlastnost, a to že budí dojem, že v poslední třetině už má umělec ve tmě problém najít knoflík, kterým by to vypnul. Puce Mary je svým osobním femininním noisem hezkým zpestřením, je to něžné a masírující, hluk s příběhem. Belief Defect vyniká hlavně projekcí a spolu s Main/Regis nabízí přímočaré sety, které si na nic nehrají, jdou po tvrdé párty. Páteční program z velké částí splývá dohromady, možná že jsem se už příliš naladila na atonální vesmír a teď už se jenom rozmazleně nudím. Ne každý však dokáže akustiku industriální katedrály využít naplno, a to je místy škoda. Nevyužitý potenciál na úrovni first world problems.

V pátek funguje i program v Tresoru, který je se svým puchem ponožek, chaotickou strukturou a viditelností ani ne na půl metru absolutním kontrastem otevřeného prostoru Kraftwerku. Ztrácím se v něm prakticky okamžitě a to na ničem nefičím. Nádhera, sem se určitě ještě stavím.

V sobotu truchlím, že jsem nestihla Roberta Rutmana, pravděpodobně nejstaršího člověka v budově, a večer začínám v Schaltzentrale s krásným pseudokrautrockovým setem Driftmaschine. Tentokrát tolik nevadí prolínání s hlavní stagí (Anthony Linell + Kimberly Ihre), oba sety působí přes neustále se otevírající dveře komplementárně. Velmi barevné. Večer je ne jenom díky kontrastu programátorského techna (Fis + Renick Bell) a otherworldly ambientu (Shackleton + Anika with Strawalde + Pedro Maia) různorodější než předešlý, Fis se s náma dokonce rozloučí goodbye kódem. Začínám mít pocit, že je to celé hodně na efekt. Hlavu mi to nerozválcuje, už všemu rozumím a je to ve své divné familiárnosti velmi příjemné. Roll the Dice tomu svou projekcí a ostatně i setem v headlinerském stylu dodávají metropolitní feel.

Jsem plná umělé mlhy a elektromagnetických vln. Upřednostňuju špínu staveniště před prachem temného sklepa a na to, aby mě něco překvapilo, to musí být něco, ale i tyhle pravidelné, sjednocující beaty mají něco do sebe. I když jsou si podobné, Kraftwerk je rád pojme a pohltí všechny. A nás taky.

Info

Berlin Atonal 2017
16. - 20. 8. 2017 Kraftwerk, Berlín

foto © Berlin Atonal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...