Články / Reporty

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 18.11.2019

Pro jednou opouštím důvěrně známé žánry a vydávám se vstříc subverzivnímu popu a fluidním identitám. Neukotvenost je vystupujícím toho večera vlastní, navíc hlavní protagonistka Charli XCX se objevuje na vrcholu mnoha žebříčků. Ať už přímo nebo jako producentka; ta, co se snaží popu vtisknout svou osobitou vizi už přes deset let. Vstřebat, vyplivnout, pokřivit, ale zachovat líbivé linie. Že předskakují Dorian Electra (o problematice jejich pomnožného rodu jindy) je nanejvýš uspokojivé.

Ulicí Dlouhou procházím s dostatečným předstihem. Dostatečným tak, že se mi dostává pohledu na nezvykle dlouhou frontu před vchodem, před kterým čelem k sobě stojí tourbus a kamion, což naznačuje jistý maximalismus události. Život na cestách je řehole, ale pohodlí hotelu by si neměl snad odpírat nikdo, říkám si a nakonec usuzuji, že půjde nejspíše „jen“ o technické zázemí. Stání ve frontách nepatří mezi mé oblíbené disciplíny, tentokrát jsem ale zaváhal, když jsem čekání v hostomickém výčepu protáhl. Dorian Electra začali na čas a já stíhám zaznamenat leda nadšené ozvuky těch prozíravějších. Co se dá dělat, potrestal jsem především sám sebe a přišel o magický kabaret i pohled na ikonický mušketýrský knírek.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Mé očekávání už je tak pouze na střední hladině, Charli XCX ale vše zachraňuje. Energický nástup, volný kostýmek a kondenzovaná energie londýnských raveů devadesátek, i dekadence hollywoodských večírků v Los Angeles, které si tak oblíbila a kde nyní setrvává. A kde taky během pár týdnů dala dohromady poslední, o něco osobnější album prozaicky nazvané Charli, pod které se podepsal též slovutný A.G. Cook z labelu PC Music. Jestli může Charli XCX působit jako šedá eminence současného popu, Cook stojí ještě o pár odstínů dále, což neumenšuje jeho blahodárný vliv, který na své koně měl a má. Rádiové zpívánky se tak často bortí do apokalyptických krajin, konstrukce a dekonstrukce zvuku se suverénně pohybuje mezi nostalgií i futuristickými klubovými výjevy. Přirozenost i umělost, bionické hymny střídají jemnější balady. I ty ale nepostrádají hranu – jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující a i z mdlých tracků vytváří živelný spektákl. Není třeba čekat na osvědčené hymny, které rovněž nechybí, lze se spolehnout i na méně ohrané písně.

Roxy není vyprodané, je ale zaplněné tak akorát, a i když jde o větší vystoupení, zážitek si drží punc útulnosti a v rámci možností i intimity. Stejně jako zpěvačka/producentka, která není celebritou nejvyšší kategorie, ale zároveň je dost známou a uznávanou, aby nebyla underground. Když se po jejím boku na stagi objevuje hrstka spřízněných duší v atypických kostýmech, začínají se do rytmu kývat i věčně znudění barmani. Hédonismus čtvrtečního večera, vše je dovoleno.

Info

Charli XCX (uk)
14. 11. 2019 Roxy, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.