Články / Reporty

Eggnoise aren't dead

Eggnoise aren't dead

Anna Mašátová | Články / Reporty | 28.11.2013

Téměř na den přesně před dvěma lety byla atmosféra v pražské Akropoli dočista odlišná. Uslzené obličeje potají utírané hřbetem tleskajících rukou, smutek téměř hmatatelný, nekončící aplaus natřískaného sálu. Po sedmnácti letech odehráli Eggnoise poslední koncert. Nebo ne?

Jednoho ze zakladatelů Ondřeje Galušku bylo v uplynulých letech možné vídat v čele O.G. and the Odd Gifts, téměř nenápadně vznikl soundtrack k filmu Jana Hřebejka Svatá čtveřice, aby nakonec Eggnoise s plnou parádou ohlásili návrat a natočení čtvrtého řadového alba s jednoduchým názvem 4. Základem se stal jak jmenovaný soundtrack, tak věci, které bylo možno slýchat před naplánovaným koncem.

Dva roky jsou krátká doba na to, aby fanoušci zapomněli, obzvláště když mnozí na Eggnoise vyrůstali, a podzimní koncert byl nejen první větší pražskou akcí po pauze, ale navíc křtem Čtyřky. Se zhasnutím se sál naplnil bleskovou rychlostí, aby přivítal ztracené syny. Mírná obměna sestavy se kapele nevyhnula, ústřední dvojice Ondřejové Galuška a Kopička zůstala, stejně jako bubeník Michal Nosek a kytarista Jan Mizler, post basáka převzal Jaryn Jarek. Vzácná příležitost si žádá své, proto nechyběli hosté – jedno ze Sta Zvířat Jiří Hanzlík na baryton saxofon, pozounista Filip Jiskra a perkusák František Poborský.

Nostalgie se konala, ale jen velmi umírněná. Od úvodní Oh Darling, podávané téměř na hranici slyšitelnosti, potichoučku, polehoučku, aby se snad příchozí nevyděsili, hrály prim novinky. To Grow a Head, Moucha, jak sám Galuška řekl, bez ohňostrojů, ale s pauzírováním, mile prokládaným glosami a nakažlivými úsměvy, které na hudební scéně tolik chyběly. Eggnoise jsou sice popovější než kdy dřív, stále je to ale pop pro inteligentní posluchače, který má do mainstreamu daleko. A stále jsou schopni odskočit si tu ke country (Drive), jindy k „anytimové“ jazzové kakofonii nebo karibským rytmům (Trouble).

Pozorovat, jak se muzikanti činí, je radost. Příjemné vokály multiinstrumentálních frontmanů, střídajících klávesy, flétnu, trombón i kytary, nikdy nezklamou, je vidět, že si produkci sami užívají. Eggnoise jsou milou záležitostí, aniž by museli brnkat na city. Starší kusy nechyběly, takže bylo jednoduché porovnat letošní nováčky versus stálice jako Parent Song, Gubbinal, Home nebo prastaré HTK. Kvalita rozhodně neutrpěla, a i když se mnozí smiřují s češtinou na 4 jen těžce, není důvod k obavám, skupina proplouvá česko-anglickými vodami s elegancí sobě vlastní. Některých písní se přetěžko zbavuje, schválně, kolik z vás si cestou domů zpívalo Něco se nebo Houpacího koně?

Čtvrtý opus Eggnoise se křtil vodou, což téměř vyvolalo vlnu nesouhlasného mumlání, ale nikterak to neovlivnilo obléhání stánku s merchem, kde se podepisovalo více než stylově a postaru jak za Jiráskovy doby – perem. Kapela má pravdu: svět dovede být hnusný a lidé smutní. Když ale vyjdete po skončení koncertu Eggnoise ze sálu, nějakou tu chvíli vám planeta Země bude připadat jako docela pěkné místo k žití.

Info

Eggnoise
26. 11. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace