Anna Mašátová | Články / Reporty | 28.11.2013
Téměř na den přesně před dvěma lety byla atmosféra v pražské Akropoli dočista odlišná. Uslzené obličeje potají utírané hřbetem tleskajících rukou, smutek téměř hmatatelný, nekončící aplaus natřískaného sálu. Po sedmnácti letech odehráli Eggnoise poslední koncert. Nebo ne?
Jednoho ze zakladatelů Ondřeje Galušku bylo v uplynulých letech možné vídat v čele O.G. and the Odd Gifts, téměř nenápadně vznikl soundtrack k filmu Jana Hřebejka Svatá čtveřice, aby nakonec Eggnoise s plnou parádou ohlásili návrat a natočení čtvrtého řadového alba s jednoduchým názvem 4. Základem se stal jak jmenovaný soundtrack, tak věci, které bylo možno slýchat před naplánovaným koncem.
Dva roky jsou krátká doba na to, aby fanoušci zapomněli, obzvláště když mnozí na Eggnoise vyrůstali, a podzimní koncert byl nejen první větší pražskou akcí po pauze, ale navíc křtem Čtyřky. Se zhasnutím se sál naplnil bleskovou rychlostí, aby přivítal ztracené syny. Mírná obměna sestavy se kapele nevyhnula, ústřední dvojice Ondřejové Galuška a Kopička zůstala, stejně jako bubeník Michal Nosek a kytarista Jan Mizler, post basáka převzal Jaryn Jarek. Vzácná příležitost si žádá své, proto nechyběli hosté – jedno ze Sta Zvířat Jiří Hanzlík na baryton saxofon, pozounista Filip Jiskra a perkusák František Poborský.
Nostalgie se konala, ale jen velmi umírněná. Od úvodní Oh Darling, podávané téměř na hranici slyšitelnosti, potichoučku, polehoučku, aby se snad příchozí nevyděsili, hrály prim novinky. To Grow a Head, Moucha, jak sám Galuška řekl, bez ohňostrojů, ale s pauzírováním, mile prokládaným glosami a nakažlivými úsměvy, které na hudební scéně tolik chyběly. Eggnoise jsou sice popovější než kdy dřív, stále je to ale pop pro inteligentní posluchače, který má do mainstreamu daleko. A stále jsou schopni odskočit si tu ke country (Drive), jindy k „anytimové“ jazzové kakofonii nebo karibským rytmům (Trouble).
Pozorovat, jak se muzikanti činí, je radost. Příjemné vokály multiinstrumentálních frontmanů, střídajících klávesy, flétnu, trombón i kytary, nikdy nezklamou, je vidět, že si produkci sami užívají. Eggnoise jsou milou záležitostí, aniž by museli brnkat na city. Starší kusy nechyběly, takže bylo jednoduché porovnat letošní nováčky versus stálice jako Parent Song, Gubbinal, Home nebo prastaré HTK. Kvalita rozhodně neutrpěla, a i když se mnozí smiřují s češtinou na 4 jen těžce, není důvod k obavám, skupina proplouvá česko-anglickými vodami s elegancí sobě vlastní. Některých písní se přetěžko zbavuje, schválně, kolik z vás si cestou domů zpívalo Něco se nebo Houpacího koně?
Čtvrtý opus Eggnoise se křtil vodou, což téměř vyvolalo vlnu nesouhlasného mumlání, ale nikterak to neovlivnilo obléhání stánku s merchem, kde se podepisovalo více než stylově a postaru jak za Jiráskovy doby – perem. Kapela má pravdu: svět dovede být hnusný a lidé smutní. Když ale vyjdete po skončení koncertu Eggnoise ze sálu, nějakou tu chvíli vám planeta Země bude připadat jako docela pěkné místo k žití.
Eggnoise
26. 11. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.