keša | Články / Reporty | 04.08.2022
Tuhle sekci mám na Letní filmové škole nejraději, vždycky to tak bylo. Dnešní očekávání je velké, dost mě zajímá, jak se Franzie popasují s italským filmem Lakomství z roku 1918, v němž dominuje Francesca Bertini.
Lakomství jako jeden ze sedmi smrtelných hříchů, na plátně seznamovačka s těmi, co mají prachy ulité pod polštářem. Hořkosladká vybrnkávačka ze strany Franzie. Zpěv Veroniky Stříbrné se přidává až po čase, nenápadně vplouvá do kytar, bicích a kláves, netrčí, slova jsou rozmazaná, jen občas zaslechnu italštinu, kterou k filmu náhodně sází. Jde tak o další hudební nástroj, hlas několikrát supluje kytaru, bez zbytečného sólování. Bože, takhle to chci slyšet na další desce!
Franzie se filmem baví, komunikují mezi sebou, hází na sebe ksichty, odpočítávají starty jednotlivých scén. Když na plátně pozorujeme hi-class večírek, muzikanti vyšvihnou jazzový standard s walking bass. Kapela reaguje na každou změnu prostředí novým trackem, vzniká nebývalá hudební koláž, každý pes jiná ves. V ponuřejších pasážích zní jen rozostřená shoegaze kytara s tikáním na hajtku, bicí místy přestanou hrát úplně, bubeník bere do rukou klarinet, který doplňuje jen synťák. Franzie ví, kdy vypnout, a nejdou za každou cenu do plných, ego stojí stranou, slowcore. Následuje tanec na plátně, elektro na stagi. V exponovaných pasážích by mohla být aj ruka hore, pod plátnem metalová nálož, jindy zase kraut.
Když srdíčko lakomé tety nevydrží, hlas se poprvé odpoutá od kapely až do operních výšin a přehluší všechno ostatní, silná přehrávka jak na plátně, tak pod ním, skvělá dynamika. Výstřel z pistole načasován přesně, rána do virblu při stisku kohoutku nadzvedne pár lidí ze sedačky kolem mě, pak jen vazbení kytar, nejsilnější moment, smrt jak se patří.
S lakotou se Franzie vypořádali skvěle, rozdali všechno, co měli doposud ukryté, vysypali všechno z nejrůznějších hudebních škatulek. Kdo je slyšel prvně, ten by těžko odhadl, z jaké škatulky sypou mimo plátno.
Letní filmová škola
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © se svolením LFŠ
Jiří Procházka, waghiss666 16.08.2022
“Lidi jsou tu v pohodě. V porovnání s Wacken nebo Metal Days je to tady uvolněný a vše se točí kolem muziky, žádnej bullshit.” říká Inna.
Jonáš Sudakov 14.08.2022
Nula percent vzduchu, desať percent pary, deväťdesiat percent energie.
Jiří Procházka, waghiss666 13.08.2022
Barevná světýlka, osmdesátkové disko, Billie Jean a další metaly. Viděno dvojmo, dva periskopy z josefovských katakomb.
David Stoklas 13.08.2022
Jestli jsou v DIIV v něčem dobří, tak v překonávání vlastních bubáků. Potvrdili to i tentokrát.
waghiss666 11.08.2022
Šokující mi připadá zjištění, kolik lidí se v areálu pohybuje už poměrně brzo, spíš od pohledu, než že by trpělo pohodlí.
Václav Valtr 11.08.2022
Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností.
Minka Dočkalová, Veronika Miksová 10.08.2022
Vynikající koncerty, nechutné písňové texty, čórky, krásní lidé i nedostatek času, všechno bylo... Beseda, edice dva dvacet dva. Reportážní kombo.
Radka Bednarzová 08.08.2022
Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší.
Aneta Kohoutová 07.08.2022
I letos bylo hodně lidí a stály se fronty. Chci na film - plno, chci kafe - fronta! Paní v Lidlu lhala, když říkala svojí sousedce, že letos je…
Ondřej Oharek 05.08.2022
Poslední projekce doznívají, Smetanovy sady se ještě jednou plní. Filmovka je u konce.