Full Moon 10: Editorské tipy Lukáše Grygara

Lukáš Grygar si okruh, ze kterého vybíral editorské tipy, oproti ostatním rozšířil. "Strašně mi splývá to, co jsem psal, to, co jsem editoval, čemu jsme se smáli a z čeho jsme měli s ostatními radost. Tak jsem si řekl, že nebudu vybírat nutně jen to, co jsem editoval, ale i texty, které se mi líbily, které mě nějak bavily…" Jako první doporučuje jeden z dílů dlouhého a pestrobarevného seriálu Buď promotérkou od Apačky a Jiřího Šuráka. V něm se věnují zevrubnému popisu svých zážitků z koncertů Swans a Firewater v roce 2013. "Je to klišé, ale člověka to vtáhne do okamžiku, ve kterým on sám nebyl, což je pro mě asi definice ne toho správnýho psaní, ale psaní, který mě baví číst. A potom i editovat. Tohle byl právě jeden z prvních textů, které jsem editoval."

Dále tu máme návrat k albu Homogenic islandské hudebnice Björk v rubrice Kult od Lenky Marie Čapkové. "Je to vyznání lásky k albu, který taky strašně miluju." A do třetice ostrou recenzi alba Desolation Peak od Houpacích koní. Kristýna Trochtová se v ní kriticky opírá do rozhodnutí kapely inspirovat se v roce 2018 životem Jacka Kerouaca. "Patří to do zlatýho fondu Full Moonu třeba i proto, že se Kristýna nezdráhá jít proti něčemu, co se považuje za fullmooní rodinu. Nebo jak někdo říká, mafii."

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Jen blbec nemění své názory. Houpací koně byli dlouhá léta moje provinilé potěšení, které mi zpříjemňovalo dlouhé ranní cesty na ostravský gympl. Ale jezdeckých soch Afrodity, klíčů v kapse saka, lodí a - pozor - hlavního města státu Melancholie se člověk asi musí jednou přejíst. V jistém smyslu. Kdyby to pořád byly (ty) vlaky, tunely, co znamenají pokušení, nebo výtahy, co jezdí až nahoru, asi bych si řekla: dobrý, v pohodě, devadesátky sem přišly později - co by ještě nemohly trvat, kdo jsem, abych někoho soudila. Jenže patos je v případě Koní fakt tužka, co se nevypíše. (čtěte dále)

Full Moon 10: Kult Björk - Homogenic

Jak jsme se z Islandu dostali do Japonska a co je na gejšách bojovného? Bojovnice v mezích prostituce?! Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje. Líbil se mi obrázek v časopise, šla jsem za Alexandrem McQueenem a ten mi ušil kimono. Na krk mi dal africké kruhy a na nehty gumové drápky. Říkejme tomu konceptuální umění, které vyjadřuje pocity silné ženy budoucnosti. A ne, Björk nemá japonské kořeny. Vidím Lindu Rybovou, jak si podle obalu alba u zrcadla tvaruje rty a oči obtahuje černou linkou. Tenhle hluboký motiv jednoho televizního filmu ukazuje, že kromě toho, že si občas pamatuju dost nepodstatné věci, bylo Homogenic v roce 2003 pořád aktuální. (čtěte dále)

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic. Václav se usmíval na celé kolo, jako by se v březnu nechumelilo, Michal si textoval s Chrisem, tour manažerem kapely, a Ondřej posílal pohlednice a mejly z Kolumbie a ujišťoval se, že mu to nezávidíme. To je mi partička. Swans včerejším koncertem v Norsku otevřeli své jarní evropské turné a každou chvíli se měli objevit, abychom se odvezli do Brna, kde na ně čekala Fléda a tourbus. Jen co jsem jakžtakž uklidnila kolena, začaly se mi třást ruce. A potit. Strašně. (čtěte dále)