Jamie Stewart (Xiu Xiu): Téma je z podstaty znepokojující

Respektovaná americká experimentální kapela Xiu Xiu vydává třinácté řadové album nazvané Ignore Grief. Deska vychází dnes u labelu Polyvinyl a jak je u Xiu Xiu zvykem, věnují se na ní nejtemnějším tématům, v tomto případě skutečným i fiktivním příběhům postav, které zažívají různé podoby fyzického či psychického násilí. Oslovili jsme hlavního strůjce projektu Xiu Xiu, pětačtyřicetiletého Jamieho Stewarta s několika otázkami týkajícími se převážně (ale nejen) vzniku nového alba.

Prozraď nám něco víc o procesu, jakým vznikalo nové album? Použili jste nějaké nové techniky, zvuky či nástroje?

Nahrávali jsme v našem studiu NURSE v Los Angeles (dnes už neexistuje, protože jsme se přestěhovali do Berlína), mix dělal Lawrence English v Negative Space v Brisbane. Většina desky vznikala pomalu a po malých kouscích. Lidi přicházeli a přidávali svoje části tady a onde během jednoho roku a mezitím jsme já, Angela Seo a David Kendrick (nejnovější člen, dřív hrál ve Sparks a v Devo, pozn. aut.) pracovali na tom, abychom zvukům a textům dali tvar. Elektroniku samozřejmě používáme od doby, kdy jsme začínali, ale myslím, že jsme se tentokrát pokusili vyvinout svůj vlastní způsob, jak jí používat intenzivněji a výbušněji. Nikdy předtím jsme taky nepracovali s tolika orchestrálními hráči. Neměli jsme dost peněz na to, abychom zaplatili celý orchestr, ale našli jsme hráče, kteří byli schopní nahrát overduby, abysme zaplnili ty části nahrávky, kde to bylo potřeba. Taky jsme nikdy nepoužili tolik field recordings, těmi přispěl jedinečný Ian Wellman. Výrazným dílem se na nahrávce podílejí Ezra Buchla (viola), Patrick Shiroishi (saxofony) a Ben Chisholm (piano a elektronika), který hraje s Chelsea Wolfe.

Ignore Grief je velmi zneklidňující deska. Některé tracky znějí jako dekonstruovaná vážná hudba, jiné jako harsh noise experiment a třeba track Esquerita Little Richard je první dark techno věc z dílny Xiu Xiu (a je skvělá!). Společně s videoklipy, které režíruje Angela, ve mně poslech vyvolává pocit, jako bych sledoval všechny nejtemnější scény z Lynchových filmů najednou. Co považuješ ve srovnání s vašimi deskami Xiu Xiu za největší výzvu a co za největší novinku?

To je na posluchačích, jak to vyhodnotí. Pro některé lidi, kteří nemají pojem o disonantní hudbě, může být tahle deska hodně, hodně velká výzva. Naopak lidem, kteří se s disonantní hudbou setkali, může být blízká. Pro nás byla největší výzva vypořádat se s tématem a taky to, že jsme se přinutili dělat věci, které jsme dřív nedělali, anebo možná se posunout v přístupech, se kterými jsme dosud jenom flirtovali. Samotné téma alba je ale z podstaty znepokojující. Nicméně život je zkurvenej…

Mezi muzikanty, kteří se na desce podíleli, je uvedeno i několik českých jmen. Můžeš k tomu něco říct?

Los Angeles je domovem pro lidi z celého světa, najdeš tam komunity lidí ze všech koutů, které si dovedeš představit. Jeden známý mi řekl o skupině starších českých hráčů, kteří přišli do LA v raných devadesátkách, když skončila sovětská éra. Je to ale trochu tajemství mezi zdejšími muzikanty.

Můžeš jmenovat pět uměleckých děl, která inspirovala Xiu Xiu během nahrávání Ignore Grief, anebo jednoduše díla, která tě v poslední době zaujala?

Aleksandar Tisma – Kapo (kniha)

Morton Feldman - String Quartet no 2 (nahrávka)

Kara Walker - A Black Hole Is Everything a Star Longs to Be (artbook)

Too Old to Die Young (TV seriál)

pobyt v poušti na americkém jihozápadě