Články / Recenze

Škrty a jiné chrapoty - Škrábanice Jaromíra Typlta a Michala Rataje

Škrty a jiné chrapoty - Škrábanice Jaromíra Typlta a Michala Rataje

Jakub Koumar | Články / Recenze | 27.08.2014

Michal Rataj a Jaromír Typlt mají se škrábanicemi zkušeností na rozdávání. A poněvadž jejich zvukový happening letos uzavírá symbolickou pětiletku, přišel čas ho poctivě opsat a tím i „konkretizovat“.

Rataj navazuje na své práce na Spectral Shades. Elektroakustická kompozice a konkrétní hudba. Jednou ze stěžejních myšlenek konkrétní hudby je rekontextualizace zvuku. Jeho odtržení od zdroje a vnímání ve zcela nových a kauzalitou nesvázaných souvislostech. A jelikož musique concrète není Ratajovou celou, svobodně přebíhá do experimentální kompozice a elektroakustické hudby, jako by se nechumelilo. Všechny nápady zanáší do svého bloku, ve kterém nahodile otáčí listy, často zabrousí na navštívené stránky a diářem různě rotuje, prohlíží si opomenutá místa, škrtá, přepisuje, dotváří. A podobně pracuje i Jaromír Typlt, jehož recitace se snaží dosáhnout konsenzu mezi zvukomalebností hlasu a jazyka.

Rataj s Typltem jako výsledný produkt nepřekládají ani tak dílo, jako proces tohoto párování, vytvářejí dílo z něj. Nejenže se sami přehrabují v zápisníku, ale simultánně ho překládají do nejmenších detailů. Každá čára hraje roli, každá ohnutá stránka, natržený roh či malůvka v záhlaví. Všechny se stanou součástí akustické poezie, v níž není žádných zvukových hranic. „Kdejaká sutina se hlásí o slovo…“ A hlásí se o něj i Typlt, který se díky zašmodrchané recitaci stává nástrojem i hráčem zároveň. Jeho hlas vylézá zpoza seškrtaných čmáranic elektroniky, mbiry, kytary a doslova hromady nehudebních předmětů. Jako by komunikoval s abstraktním světem Ratajových zvuků v komorní, ale křivolaké kompozici. Vnímání jednotlivých skladeb je irelevantní, čmáranice má sice mnoho konců a začátků, ale oddělení jednotlivých částí je takřka nežádoucí. Notabene když se i slova neustále vrací do míst, kde už byla.

Ačkoli je Škrábanice původem performance, její zvuková transkripce netrpí ztrátou atmosféry, jen je třeba vnímat ji jako výsledný artefakt. Původní improvizace si pohrávala s vnímáním díla jako něčeho nehotového, právě psaného, rodícího se. Škrábanice jako deska je pozůstatkem, ozvěnou, blokem nalezeným pod postelí opuštěného domu.

Jakmile ho otevřete, rozprostře se před vámi tajemný svět nedořečeného, nedotaženého. Jsou to neúplné zápisky života, po jejichž liniích jezdíte prsty a sníte. Není třeba se snažit rozklíčovat, co ukrývají. Jsou krásné jen tím, čím jsou. Tahle láska „k dílu pro dílo“ Škrábanici trochu škodí, protože ani zdaleka není jen otiskem experimentu, ale sbírkou hlubokých kompozic a skvělých veršů. A i když jsou některá místa poctivě začmáraná, vězte, že „jednou prořídne začerněné místo“.

Info

Jaromír Typlt / Michal Rataj - Škrábanice / Scribbles (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/kr-banice-scribbles

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...