Články / Reporty

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák | Články / Reporty | 01.09.2021

Osmiletá Nelly se po babiččině smrti vrací se svými rodiči do domu maminčina dětství. Mají za úkol ho vyklidit a při tom se vypořádat s vlastními vzpomínkami. Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy. I když je to tentokrát žena hodně malá.

VERONIKA: Když mě před dvěma lety naprosto okouzlilo velice netradiční historické kostýmní drama Portrét dívky v plamenech, překvapilo mě při googlení autorky, že jsem viděla i její předchozí filmy. Zpětně jsem si vybavila, že šlo sice o kvalitní, ovšem nikoli výjimečná festivalová dílka. Už v nich ale byla patrná autorčina empatie, pozorovací talent, schopnost převést trable dospívajících dívek do uvěřitelného a smysluplného scénáře. Jen zatím chyběla schopnost vniknout člověku do nitra a způsobit tam explozi. Tato schopnost má možná co do činění s kameramankou Claire Mathon, s níž Sciamma poprvé pracovala právě na Portrétu. V případě Maminky dosahují obě dámy podobně silného efektu, jen snad ještě minimalističtějšími prostředky.

VIKTOR: Portrét dívky v plamenech byl zjevením i pro mě, ve filmu o dětech, který je vyprávěn bystrýma, ale ve výsledku odtažitýma očima dospělé autorky, na mě režisérčina stylizace nezafungovala. Mám rád filmy, jejichž hrdinové jsou zajati ve svých hlavách a na nás je do nich pronikat. Jenže tenhle příběh o loučení se zesnulou babičkou a prvních konfrontacích s „dospěláckými věcmi” je možná odvyprávěn s elegantní jednoduchostí, jenže svět zabydlený jen prostými věcmi je pro mě i prostý prožitku.

VERONIKA: Zvláštní, já jsem si zase z filmu odnesla prožitků na rozdávání. Už samotná možnost setkat se v osmi letech se stejně starou verzí své matky a mít možnost se jí zeptat na to, co se nějak zdráháš zeptat se té dospělé, mi připadá podobně krásné, jako když jsem v dětství chtěla mít sílu a truhlu plnou zlaťáků jako Pipi Dlouhá punčocha. Zároveň se mi ale hrozně líbí pozorovat obě dívky, dvojčata Sanzovy, jak si jen tak hrají, zaujatě stavějí chýši v lese nebo připravují palačinky. Je v tom jakási čirá radost, kterou se podařilo přenést na plátno a z plátna na diváky. A to nemluvím o krásných teplých podzimních tónech, v nichž kameramanka kouzlí své obrazy.

VIKTOR: Procedurální scény – tedy ty, ve kterých kamera sleduje obě dívky při obyčejných, ale v něčem přece magických, aktivitách – cením též, jen jsem se nedokázal přenést přes tu rigidní dospěláckou optiku. Možná jsem neměl číst v devětatřiceti Malého prince. Racionálně ale uznávám - Maminka je účelný film, který dospělé hledisko loučení se se zemřelým doplňuje, či spíše nahrazuje hlediskem přebývání a žití. „Ty sis můj smutek nevymyslela,” říká jedna z postav. Pro precizně vymyšlený film o umírání jsem se ale nakonec ve Varech obrátil ke Kadrnkově Zprávě o záchraně mrtvého.

VERONIKA: Vidíš, u Kadrnky, ačkoli ho dokážu racionálně ocenit, jsem se zase já nedokázala přenést přes ten všeobjímající svatouškovsko křesťanský puch. Pokud v sobě budu chtít posílit myšlenku, že se nemáme vzpírat vyšší vůli a nemáme toužit po záchraně mrtvých, asi si raději znova v devětatřiceti přečtu Erbenovu Svatební košili. Maminka je pro mě filmem, při kterém mi v hlavě mnohokrát zněla věta: „To jsem já, to je o mně!” Navíc pokud se někdy budou zkoumat filmy vzniklé v době pandemie a lockdownu, Maminka může sloužit jako velmi povedený příklad účelného využití velmi omezených produkčních možností.

Info

MFF KV
20.–28. 8. 2021 Karlovy Vary

foto © se svolením MFF KV

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace