Články / Reporty

Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 02.02.2018

Jejich první pražský koncert proběhl před třiceti lety, mě je dnes zrovna tolik. Jsem depešáčký žabař, který začal až s albem Delta Machine. Neholduju jejich starším hitům a baví mě především v elektronických polohách. To vše určilo má očekávání.

Přicházelo dalších 16 000 lidí, většinou spokojené rodiny. Rodiče si se svými už dospělými dětmi vyprávěli, na co kdy pařili a kdo by chtěl jaký song. Setlisty jsou sice na webu, ale kdo by si kazil radost, že? Odbornou diskuzi přerušila až neznámá předkapela, která... neurazila. Už pár minut před devátou ale došlo na podstatné. S reklamním entrée v podobě kampaně Depeche Mode a výrobce luxusních hodinek Hublot. Sdělení? Na světě umírá denně více lidí z důvodu kontaminované vody než kvůli válce. Díky společnému projektu veleznaček se vydělalo přes 1,4 milionů dolarů a ty pomáhají v několika kriticky ohrožených oblastech. Trochu manipulativní, přesto mrazivé. Zvlášť když hned na to pustili rozverný refrén beatlesovské Revolution, na ni navázal singl Going Backwards a zahájení vrcholilo kultovní It's No Good. A už tady je třeba ocenit kameramany, kteří poslušně zabírali Gahanovo vypracované pozadí. Ani k šedesátce neztrácí nic ze svého rebelského sex appealu.

Při Insight už si zpíval každý druhý. "You gotta give the love," opakovali jsme aspoň stokrát. A o piáno opřená, komorně provedená Home přesvědčila i introverty. Nadšený dav nehleděl na konec skladby a dlouho dozpívával vokální linku i bez hecování kapely. Nedal se utišit, a tak se Gore znova zapojil a chvíli neplánovaně improvizoval. Do přísně režírované show se vkradla trocha vzácné, krásné spontaneity. Další prodlužování ale zarazila hyper-disco-retro pecička, osmdesátková Stripped. A když už jsme byli "v tom", objevila se na projekci zvířata. Dlouhé filtrované záběry němých tváří znamenaly jediné – Depeche Mode si neodpustili ani Enjoy the Silence. A co víc, po dvouhodinové show se rozhodli zakončovat druhý přípravek tím nejznámějším a oprášili Personal Jesus. Asi to bylo nevyhnutelné. Osobně bych na Global Spirit Tour uvítala méně vzpomínek a více aktualit. Z loňské desky si dopřáli už jen Where's the Revolution a Cover Me. Naštěstí, stejně jako dobrou polovinu skladeb (třeba Useless nebo In My Room), i tuto doprovázel originální, angažovaný a poutavý videoklip.

fotogalerie z koncertu tady

Jen chyběl silný závěr. Na pódiu to negradovalo. Na tribunách snad – tleskalo se, zuřivě fotilo, skotačilo se světelnými náramky. Ale koncovky skladeb se významně nenatahovaly, netěžilo se z řady důrazných, elektronických remixů, nezazněla osobitá sóla. Při frekvenci desítek koncertů ročně je to možná nereálný požadavek, kdo ví. Jako bych to zase slyšela:

Now I'm not looking for absolution
Forgiveness for the things i do
But before you come to any conclusions
Try walking in my shoes

Info

Depeche Mode (uk) + EMA (us)
31. 1. 2018, O2 Arena

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...