Články / Reporty

Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 02.02.2018

Jejich první pražský koncert proběhl před třiceti lety, mě je dnes zrovna tolik. Jsem depešáčký žabař, který začal až s albem Delta Machine. Neholduju jejich starším hitům a baví mě především v elektronických polohách. To vše určilo má očekávání.

Přicházelo dalších 16 000 lidí, většinou spokojené rodiny. Rodiče si se svými už dospělými dětmi vyprávěli, na co kdy pařili a kdo by chtěl jaký song. Setlisty jsou sice na webu, ale kdo by si kazil radost, že? Odbornou diskuzi přerušila až neznámá předkapela, která... neurazila. Už pár minut před devátou ale došlo na podstatné. S reklamním entrée v podobě kampaně Depeche Mode a výrobce luxusních hodinek Hublot. Sdělení? Na světě umírá denně více lidí z důvodu kontaminované vody než kvůli válce. Díky společnému projektu veleznaček se vydělalo přes 1,4 milionů dolarů a ty pomáhají v několika kriticky ohrožených oblastech. Trochu manipulativní, přesto mrazivé. Zvlášť když hned na to pustili rozverný refrén beatlesovské Revolution, na ni navázal singl Going Backwards a zahájení vrcholilo kultovní It's No Good. A už tady je třeba ocenit kameramany, kteří poslušně zabírali Gahanovo vypracované pozadí. Ani k šedesátce neztrácí nic ze svého rebelského sex appealu.

Při Insight už si zpíval každý druhý. "You gotta give the love," opakovali jsme aspoň stokrát. A o piáno opřená, komorně provedená Home přesvědčila i introverty. Nadšený dav nehleděl na konec skladby a dlouho dozpívával vokální linku i bez hecování kapely. Nedal se utišit, a tak se Gore znova zapojil a chvíli neplánovaně improvizoval. Do přísně režírované show se vkradla trocha vzácné, krásné spontaneity. Další prodlužování ale zarazila hyper-disco-retro pecička, osmdesátková Stripped. A když už jsme byli "v tom", objevila se na projekci zvířata. Dlouhé filtrované záběry němých tváří znamenaly jediné – Depeche Mode si neodpustili ani Enjoy the Silence. A co víc, po dvouhodinové show se rozhodli zakončovat druhý přípravek tím nejznámějším a oprášili Personal Jesus. Asi to bylo nevyhnutelné. Osobně bych na Global Spirit Tour uvítala méně vzpomínek a více aktualit. Z loňské desky si dopřáli už jen Where's the Revolution a Cover Me. Naštěstí, stejně jako dobrou polovinu skladeb (třeba Useless nebo In My Room), i tuto doprovázel originální, angažovaný a poutavý videoklip.

fotogalerie z koncertu tady

Jen chyběl silný závěr. Na pódiu to negradovalo. Na tribunách snad – tleskalo se, zuřivě fotilo, skotačilo se světelnými náramky. Ale koncovky skladeb se významně nenatahovaly, netěžilo se z řady důrazných, elektronických remixů, nezazněla osobitá sóla. Při frekvenci desítek koncertů ročně je to možná nereálný požadavek, kdo ví. Jako bych to zase slyšela:

Now I'm not looking for absolution
Forgiveness for the things i do
But before you come to any conclusions
Try walking in my shoes

Info

Depeche Mode (uk) + EMA (us)
31. 1. 2018, O2 Arena

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Krom příjemně ukolébávajících setů, tu klidně ambientních, jindy mimosvětsky hypnotických, však došlo i na intenzivnější a řádně hlasitá vystoupení. Dialog o festivalu Faun.

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace