Články / Reporty

Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 02.02.2018

Jejich první pražský koncert proběhl před třiceti lety, mě je dnes zrovna tolik. Jsem depešáčký žabař, který začal až s albem Delta Machine. Neholduju jejich starším hitům a baví mě především v elektronických polohách. To vše určilo má očekávání.

Přicházelo dalších 16 000 lidí, většinou spokojené rodiny. Rodiče si se svými už dospělými dětmi vyprávěli, na co kdy pařili a kdo by chtěl jaký song. Setlisty jsou sice na webu, ale kdo by si kazil radost, že? Odbornou diskuzi přerušila až neznámá předkapela, která... neurazila. Už pár minut před devátou ale došlo na podstatné. S reklamním entrée v podobě kampaně Depeche Mode a výrobce luxusních hodinek Hublot. Sdělení? Na světě umírá denně více lidí z důvodu kontaminované vody než kvůli válce. Díky společnému projektu veleznaček se vydělalo přes 1,4 milionů dolarů a ty pomáhají v několika kriticky ohrožených oblastech. Trochu manipulativní, přesto mrazivé. Zvlášť když hned na to pustili rozverný refrén beatlesovské Revolution, na ni navázal singl Going Backwards a zahájení vrcholilo kultovní It's No Good. A už tady je třeba ocenit kameramany, kteří poslušně zabírali Gahanovo vypracované pozadí. Ani k šedesátce neztrácí nic ze svého rebelského sex appealu.

Při Insight už si zpíval každý druhý. "You gotta give the love," opakovali jsme aspoň stokrát. A o piáno opřená, komorně provedená Home přesvědčila i introverty. Nadšený dav nehleděl na konec skladby a dlouho dozpívával vokální linku i bez hecování kapely. Nedal se utišit, a tak se Gore znova zapojil a chvíli neplánovaně improvizoval. Do přísně režírované show se vkradla trocha vzácné, krásné spontaneity. Další prodlužování ale zarazila hyper-disco-retro pecička, osmdesátková Stripped. A když už jsme byli "v tom", objevila se na projekci zvířata. Dlouhé filtrované záběry němých tváří znamenaly jediné – Depeche Mode si neodpustili ani Enjoy the Silence. A co víc, po dvouhodinové show se rozhodli zakončovat druhý přípravek tím nejznámějším a oprášili Personal Jesus. Asi to bylo nevyhnutelné. Osobně bych na Global Spirit Tour uvítala méně vzpomínek a více aktualit. Z loňské desky si dopřáli už jen Where's the Revolution a Cover Me. Naštěstí, stejně jako dobrou polovinu skladeb (třeba Useless nebo In My Room), i tuto doprovázel originální, angažovaný a poutavý videoklip.

fotogalerie z koncertu tady

Jen chyběl silný závěr. Na pódiu to negradovalo. Na tribunách snad – tleskalo se, zuřivě fotilo, skotačilo se světelnými náramky. Ale koncovky skladeb se významně nenatahovaly, netěžilo se z řady důrazných, elektronických remixů, nezazněla osobitá sóla. Při frekvenci desítek koncertů ročně je to možná nereálný požadavek, kdo ví. Jako bych to zase slyšela:

Now I'm not looking for absolution
Forgiveness for the things i do
But before you come to any conclusions
Try walking in my shoes

Info

Depeche Mode (uk) + EMA (us)
31. 1. 2018, O2 Arena

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.