Články / Reporty

Pamatuj na smrt (Depeche Mode)

Pamatuj na smrt (Depeche Mode)

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 02.08.2023

Jsem v letňanském areálu a barevnost pršiplášťů po dobu dvaceti minut rozbíjí černočernou masu jedněch z nejoddanějších fanoušků na světě. Je mi líto všech nešťastníků, kteří evidentně podcenili počasí, ale jsou to oni, kdo drží černou pochodeň. Pak proudy vody ustávají a vrací se slunce, které se vzápětí chystá zapadnout. Dokonalá kulisa pro dlouho očekávaný koncertní návrat Depeche Mode.

Start v podobě dvojice písní z letošního alba Memento Mori znamená prvotní nadšení, které střídá ledabylé odzívání většinou lidí v mém okolí. To neplatí pro Walking in My Shoes, kterou zpívají skoro všichni. Tak to u velkých kapel bylo, je a bude, dav chce hlavně starší písně. Fanoušci, kteří se netlačí vepředu u zábradlí nebo v sektoru pod pódiem, reagují primárně na osvědčené hity. A že jich kapela má. Následuje neskutečně sexy It's No Good, kterou střídají dva pomalejší kusy Sister of Night a In Your Room. Začínám mít pocit, že pomalejší tempo nás bude provázet i po zbytek večera. Není to tak, ale Gahan na předchozích šňůrách divočil víc.

Trio Dave Gahan, Martin L. Gore a Andy Fletcher vždy stálo a padalo s frontmanem, jehož drogové eskapády málem ukončily existenci kapely. Poprvé bez Fletchera, který výrazně přispíval k udržení skupiny pohromadě, se Depešáci vrátili do Prahy. S novým albem Memento Mori i písní World in My Eyes z alba Violator, která je věnována zesnulému parťákovi. Silný moment, který stejně jako téma aktuální nahrávky koresponduje s lidskou smrtelností. A jde taky o existenci, životnost hudebního tělesa.

Desítky let fungující Depeche Mode nemusí obhajovat svou pozici, v Praze rozhodně ne. A zbylé duo se skvěle sehranou doprovodnou kapelou předvádí plnohodnotný výkon. Důkazem je třeba skladba Wrong, jeden z největších hitů posledních dvaceti let funguje skvěle. Valivý basový podklad, do kterého Gahan opakuje jediné slovo: „Wrong!“ Dav šílí a dostává další extrémně sexy kousek Stripped: „Let me see you stripped. Down to the bone.“

Na koncertě pro šedesát tisíc lidí by asi nebylo na škodu mít alespoň jednu velkoplošnou obrazovku za zvukařem. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem byl tak daleko od pódia, že zpěvák i na záběrech projekce vypadá jako mravenec. Zvuk je ovšem vynikající a celková energie kapely i fanoušků funguje dokonale i v zadních pozicích.

Vztah českého publika a kapely trvá od konce osmdesátých let dodnes, svědčí o tom i plná Roxy, kde probíhala oficiální afterparty. Tam si na své přišel každý, komu živě chyběly hity jako Black Celebration, Shake the Dissease, Barrel of Gun nebo svižnější Question of Time, během které se Gahan často na koncertech točí dokola a nechce zastavit. Ani fanoušci nechtějí přestat, takže se jim v Letňanech dostává kýženého přídavku, ve kterém nesmí chybět ani taneční hymna Just Can't Get Enough. Depešáků není nikdy dost.

Info

Depeche Mode (uk)
30. 7. 2023 Letňany, Praha

foto © Jiří V. Matýsek (musicserver.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace