Články / Reporty

Nejen pozorovat, ale i vnímat (The Watcher, 420PEOPLE, Please the Trees)

Nejen pozorovat, ale i vnímat (The Watcher, 420PEOPLE, Please the Trees)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 11.09.2018

„Nestíháme nestíhat. Z vlaku potřebujeme vidět do své ledničky,“ začíná anotace k novému představení 420PEOPLE a Please the Trees nazvanému The Watcher a naráží na dnešní posedlost digitálními prostředky komunikace. Jela jsem do La Fabriky tramvají, stíhala jsem tak akorát. Nezvládla jsem jenom večeři, a právě ta lednička mi vůbec nešla z hlavy – moc ráda bych v tu chvíli do ní nahlédla a v ideálním případě i na něco sáhla. To už moderní technologie i přes svou ohromnou moc zprostředkovat neumějí. Zatím. Technologický vývoj usiluje o ukojení všech lidských potřeb v co nejkratším čase, ale je to vůbec reálné? A hlavně – může to skončit dobře? „Nejdokonalejší technologie, kterou máme na dosah, je naše tělo,“ odpovídají v anotaci tvůrci performance. A přesvědčili o tom už po pár minutách.

První řada, černý čtvercový prostor přede mnou a bzučivá kytara Václava Havelky, rezonující s mým prázdným žaludkem, zajistily kompletní ponor do děje. Tou hlavní náplní hodinové performance však byl strhující pohyb pěti tanečníků. I když se moderní tanec vyvinul z baletu, má s ním dnes už velmi málo společného. Oprostil se od rolí a stereotypů, zde má každý tanečník nárok na individualitu a vlastní výraz. Typ postavy, délka vlasů, tetování nebo i pohlaví nejsou určující, roli hrají exprese a profesionalita, a to se pětici z 420PEOPLE rozhodně nedalo upřít. Od prvních okamžiků, kdy svou pevnou postavou a mnohoznačným pohledem narušila prázdno jeviště Francesca Amante, nešlo od fascinujícího pohybového proudu odtrhnout oči. Hlubokou emocionální odezvu budily sólové pasáže, stejně tak bylo zajímavé sledovat napínavé párové interakce.

Pro ideální dokreslení obrazu stačilo málo: minimalistické, ne však nevýrazné kostýmy (navržené designérkou Olo Křížovou) a pár „ambientních“ dekorací. Tahouni české alternativní scény Please the Trees se znovu postarali o hudební doprovod a spojení jejich charakteristické táhlé a hlučné psychedelie s výbušnou choreografií šéfa tanečního souboru Václava Kuneše fungovalo zcela organicky. Zkreslená živá kytara a bicí vytvářely svými vibracemi dimenzi navíc. Občas zabrousily do lyrických folkových pasáží, což působilo obzvlášť citlivě, místy zase hrály příliš nahlas a budily dojem rockového koncertu, to při sledování tance poněkud rušilo. Rozbít ho zvukovými vlnami ale nebylo možné: ve své plastičnosti oplýval mimořádnou silou a vůlí.

Světlo, hudba, barvy a pohyby propracované do konečků prstů tvořily dohromady úžasný estetický zážitek. Největším emocionálním pojivem celého vystoupení byl oční kontakt. Tanečníci se očima obraceli do sálu, neustále se sledovali navzájem a vytvářeli pohledem nové objekty, které zapojovali do děje. Celou hodinu jsem marně hledala zmíněného vševidoucího Pozorovatele: jeho role nepatřila nikomu. Pak mi najednou došlo, co bylo nasnadě: tím jsem přece já. Divák představení a neustálý pozorovatel všeho ve svém vlastním životě. Performanci The Watcher je nutné nejen pozorovat, ale i cítit a vnímat. A tak by to mělo být se vším.

Info

The Watcher
420PEOPLE + Please the Trees
10. 9. 2018 La Fabrika, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...