Pavel Bicek (Mezipatra): Začal bych tím pozitivním…

Čtyřiadvacátý ročník queer filmového festivalu Mezipatra se letos ocitá na rozcestí, lépe řečeno jeho téma zní Na rozcestí. Odkazuje na každodenní malá rozhodnutí, ale i velké životní křižovatky, které bude letos dokumentovat na 24 celovečerních a 45 krátkometrážních snímků, a to začátkem listopadu v Praze (2.–9.) a hned na to i v Brně (10.–17.). Na programu budou samozřejmě lovestory, sociálně laděné snímky, retrospektiva, soutěž krátkých snímků, distribuční filmy značky Queer Kino nebo bohatý doprovodný program. Více nám prozradil šéf celé přehlídky, Pavel Bicek.

Že jsou Mezipatra festivalem pro kohokoliv, potvrdí každý, kdo ho kdy navštívil. Setkáváte se ale s tím, že ho lidi pořád berou jako uzavřenou záležitost queer lidí pro queer lidi?
Mezipatra nabízejí každému prostor pro objevování různorodosti genderových a sexuálních identit. Středobodem našeho snažení je kvalitní artový film, proto jsme vedle queer komunity vyhledávanou akcí pro všechny, kdo milují film a kulturu. Řekl bych dokonce, že jsme akcí, na které je dobré se ukázat, což nás velmi těší. Setkáváme se také s tím, že na Mezipatra berou queer lidé svou rodinu nebo hetero kamarády a kamarádky proto, že mají pocit, že Mezipatra nabízejí ucelený obrázek o životě queer komunit.

Kam chodíte na filmy z programu? Jezdíte po jiných festivalech? Necháváte si posílat screenery, anebo vám spíše chodí samospádem? S čím souvisí otázka – jaký zvuk mají Mezipatra mezi světovými queer festivaly?
Výběr filmů má několik důležitých vrstev. V první řadě sledujeme nebo navštěvujeme soutěže velkých „áčkových" festivalů jako Berlinale, Cannes, Locarno a dalších. Největší „buzz" bývá tradičně na Berlinale, které slouží jako nejdůležitější bod setkávání pro queer filmový průmysl na evropském kontinentu. Potom se necháváme inspirovat dalšími festivaly po celém světě, které máme dlouhodobě v oblibě. Queer film je vlastně uznávanou sekcí artového filmu, proto existují i specializované sales firmy, které každoročně představují celou řadu snímků, s nimi udržujeme pevné vazby. Na Mezipatra se také každoročně samo přihlásí několik stovek krátkých i celovečerních filmů.

Mezipatra rozšířila svou působnost a pod hlavičkou Queer Kino distribuujete několik filmů ročně. Jaké jsou plány s touhle aktivitou?
Budeme s chutí pokračovat! V rámci Queer Kina se nám daří rozšiřovat se do regionálních kin v menších městech, které tuto nabídku opravdu milují. Nechceme trh s filmy nijak přehlcovat, ale jsme přesvědčení, že několik snímků ročně si zaslouží možnost promítání po celé republice, a v téhle filozofii budeme pokračovat.

Festival je pro mnohé synonymem párty a do značné míry to dává smysl. Co čekat letos za hudby a veselí? Přesně tak, jak bývá na Mezipatrech zvykem, tak i hudebně bude na co se těšit. V rámci Prahy se vracíme do našeho oblíbeného klubu, letos zabereme v sobotu 4. 11. jak Planetu Za, tak i nově otevřený poslechový prostor Pluto. Zahrají nám headlinerka Violet nebo taky Microchic, FFFHHH a další. A nesmíme zapomenout ani na Brno. Tam srdečně zvu 17. 11. na Flédu, kde vystoupí třeba slovenská rising star Vojtik a další.

A pojďme to veselí vyvážit temnější otázkou – jak vnímáte posun práv a vůbec společenského statutu queer lidí v Česku 2023? Převládá frustrace, anebo naděje?
Začal bych tím pozitivním: žijeme ve velmi otevřené společnosti a většina lidí u nás si myslí, že svazky hetero a nehetero lidí by měly být narovnány, což je skvělá zpráva! Myslím si, že nad tím, zda má rovnoprávnost existovat nebo nikoliv, není třeba vést debaty, protože většina už je o narovnání přesvědčena. Naše politická reprezentace ale zaostává a jim musíme neustále nastavovat zrcadlo a při volbách jim skládat účet. Málokdo si pak uvědomuje, že narovnání práv je teprve prvním krokem k tomu, aby se nehetero lidé mohli začít cítit plně uznáni a aby generace po nás mohly žít svobodně bez neustálé hrozby útlaku.