Před tím je lepší než potom? (Před Strážci)

Kultovní kniha Strážci Alana Moorea a Davea Gibbonse patřila dlouhou dobu za uzavřenou a nedotknutelnou kapitolu superhrdinského komiksu. Ruku v ruce s filmovým zpracováním se ukázala být potenciálně výdělečným a stále nevytěženým aktivem vydavatelství DC. Čtyři roky po uvedení velice věrné adaptace od studia Warner Bros. svět obletělo ambiciózní oznámení o vydání série komiksů mapující události odehrávající se „před Strážci“. Každá z postav původního týmu dostala vlastní příběh a také měla být představena i historie takzvaných Minutemanů, na jejichž odkaz Strážci navazovali. Osloveni byli významní scenáristé: Darwyn Cooke, Brian Azzarello, J. Michael Straczynski a Len Wein, kteří si jednotlivé postavy rozdělili a přes nelibost původních autorů Moorea a Gibbonse vepsali do historie Strážců své vlastní kapitoly.

Darwyn Cooke v Minutemanech dokonale skládá tým naivních bojovníků se zločinem, aby je protáhl bahnem bulváru a odhaloval jejich skrytá tajemství, ať už jde o homosexualitu nebo znásilňení, ale i pohrdání lidským životem a důležitost správné terminologie při poskytování rozhovorů. Cooke v Minutemanech zrekonstruoval Mooreovu původní vizi, ale v kontextu doby, ve které se příběh odehrává. Postavy dýchají, chovají se lidsky a jejich utrpení má kořeny vyrostlé ze skutečného světa. Hedvábný přízrak pojal Cooke jako boj mladé dívky sužované očekáváními své matky. Zasazení do doby hippies a války ve Vietnamu pomohlo vykreslit obě poloviny Laurie Jupiterové zápasící o jedno tělo, totiž ženskou lásku a péči s bojovnicí za to, co je správné.

Oblíbeného Rorschacha si vzal pod svá křídla scenárista Brian Azzarello, ale se záhadnou postavou nijak zásadním způsobem nepracoval a spíše odprezentoval slušnou detektivku, než že by zásadním způsobem redefinoval pohled na postavu nekompromisního bojovníka se zločinem. Azzarello se ovšem vyřádil na postavě Komedianta, jehož životní příběh zásadním způsobem propletl s klanem Kennedyů a soustředil se na jeho službu vlasti a práci pro Bílý dům. Azzarello umně přiživil konspirační teorie a výrazně postavu polidštil, stejně tak z Kennedyů vytvořil plastické postavy plné života. Komediantova traumata a odhalování toho, jak svět skutečně funguje, jsou hnacím motorem příběhu, který z celého projektu vyčnívá. Možná i proto, že Komediant byl v původních Strážcích velice brzy odstaven na střídačku a do hlavní hry vstupoval v podstatě pouze skrze flashbacky.

Vydání reedice Před Strážci dává v tuto dobu dokonalý smysl. Po novém přírůstku do světa Strážců nazvaném Hodiny posledního soudu z dílny Geoffa Johnse (recenze čtěte tady a taky tu) ukazuje, jak důležitý je tvůrce, který do již vytvořeného funkčního světa vpisuje nové příběhy. Johns přes veškeré snahy zkopírovat Mooreův styl i Gibbonsův cit pro grafiku dopadl mnohem hůře než deset let staré prequely, a to jednoduše proto, že neměl svůj styl.