Články / Reporty

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková | Články / Reporty | 28.04.2024

Pražský koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska If I Don‘t Make It I love U na serveru Pitchfork s hodnocením 8.5 vysloužila označení Nejlepší nová hudba. Slova chvály přicházejí i od dalších hudebních kritiků. Česká premiéra kapely, která jinak zřídkakdy opouští hranice rodné Británie, se konala v intimním prostředí žižkovského Puncta, což samo o sobě vypovídá o tom, že si nepotrpí na pompu a okázalá gesta. Totéž platí pro pořádající Jednotu, která se navíc úspěšně vypořádala s nelehkým úkolem výběru vhodného supportu – večer svými lo-fi rozostřenými linkami otevřeli pražští eastworks.

Trio ve složení Jess Hickie-Kallenbach (zpěv), Finlay Clark (kytara) a David Kennedy (bicí) v roce 2018 debutovalo nahrávkou Long Play a o dva roky později navázalo albem Fast Edit. Letošní If I Don‘t Make It I love U je zatím jednou z nejlépe hodnocených desek roku. Tvorbu Still House Plants není jednoduché uchopit, lze ale vnímat určité credo, které skrze ni prozařuje. Zaprvé: na bezostyšné kombinaci žánrů ze zcela odlišných částí spektra, kde se mathrock a garage potkávají s jazzem, industriálem a slowcorem, chvílemi se odklání k soulu a převrací se v punk, není nic nepřirozeného. Zadruhé: oproštění se od očekávaného umocňuje váhu sděleného. A zatřetí: tria oproti početnějším uskupením vynikají možností poskytovat rovnoměrný prostor všem zúčastněným a zároveň publiku umožnit usledovat komunikaci mezi jednotlivými aktéry a jejich nástroji, což zážitek z hudby povyšuje na jinou úroveň.

Právě o třetím bodě se při živém vystoupení bylo možné přesvědčit obzvlášť názorně. Vzájemné propojení, jímž hudebníci disponovali, bylo takřka hmatatelné. Kennedyho freejazzové bicí se s Clarkovou industriální kytarou scházely v těch nejméně očekávaných momentech a společně se soulově laděným přednesem Jess Hickie-Kallenbach, jenž svou naléhavou hloubkou a vážností evokuje například Moor Mother, utvrzovaly přítomné v dojmu, že vystupující mezi sebou hovoří svou vlastní hudební řečí.

Still House Plants svou náladou silně vyzývají k tomu, aby se publikum ponořilo do hudby natolik, že přestane vnímat okolní svět. Ačkoli se při jejich vystoupení nabízelo zavřít oči a nechat se unášet nepředvídatelnými harmoniemi a rytmy, z nichž se některé ani jinak než ve tmě vlastní hlavy pojmout nedají, ochudit se o vizuální vjem by znamenalo poloviční zážitek. Z nahrávek mohou skladby působit ležérně a apaticky, při pohledu na zadumanou soustředěnost, s níž Jess deklamuje každou slabiku a její spoluhráči váží každý tón a úder, je zřejmé, že se nejedná o ledabylé frajerství, ale o palčivou výpověď, v níž hraje svou roli každý zvuk a výraz.

Pokud britské trio v průběhu procesu odhazuje nadbytečná pravidla a vzdává se líbivých formulací, činí tak uvědoměle a z dobrých důvodů.

Info

Still House Plants (uk) + eastworks
25. 4. 2024 Punctum, Praha

foto © Tomáš Kotěšovský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace