Články / Reporty

Rozptýlit předsudky (KVIFF 2023)

Rozptýlit předsudky (KVIFF 2023)

Filip Hastík | Články / Reporty | 06.07.2023

V posledních letech jsem hudební festivaly vyměnil za filmové. Po návštěvách Letní filmové školy v Uherském Hradišti a na dokumentární snímky zaměřeného festivalu v Jihlavě byla cesta do Varů otázkou času, jakkoliv jsem se té představě bránil především na základě zvěstí o davech, s nimi spojené nemožnosti dostat se na vytipované filmy a o všudypřítomném exhibicionismu. Možná i proto jsem příjemně překvapen – v úterní poledne bylo sice u Thermalu živo, ale zástupy a kolapsy se nekonají. Akreditace proběhne naprosto hladce, včetně focení a po ubytování na hotelu mířím prostorným a volně přístupným „areálem“ na poloprázdnou novinářskou projekci íránského filmu Nekonečná hranice.

Ten se točí kolem klasického regionálního tématu politických represí, náboženských komunit a (útěku do) vyhnanství. Silné téma a řemeslné kvality však postrádají svěžest či výraznější autorský rukopis, viditelný například u loňského snímku Medvědi tu nejsou Jafara Panahiho, který se v rámci letošního ročníku promítá také. Poděkování v titulcích Mohammadu Rasoulofovi mi vše objasní. Jeho vítězný film z Berlinale 2020 Není zla mezi námi je přesně tím typem filmu, který Abbas Amini natočil – kvalitní, podávající silnou a důležitou výpověď, ale výrazněji nevybočující.

Naopak překvapivě výrazným je letošní vítěz z Cannes – Anatomie pádu francouzské režisérky Justine Triet. Po zklamáních z předchozích let jako Titan, a především Trojúhelník smutku je s podivem, že zrovna Ruben Östlund, letošní předseda poroty v Cannes a okázalý tvůrce, vybral něčím nenápadně vedený a subtilní film pojednávající o dlouhodobých vztazích, prožívání společných traumat a (ne)schopnosti o nich mluvit. Soudní přelíčení dává záběrováním a kostýmy vzpomenout na Dreyerovo Utrpení Panny orleánské a když spustí svůj bilingvní monolog excelentní Sandra Hüller, utíká dvouapůlhodinová stopáž rychleji než kdejaký krátký film.

Před další projekcí je čas na první průchod kolonádou. Vymotat se z okolí Thermalu a přidružených párty spotů a stánků chce trochu trpělivosti, ale za prvním meandrem řeky Teplá se proud lidí ředí a nic nebrání pohodové vycházce až k hranici lesa u historické budovy Císařských lázní. Tam poprvé výrazněji zavane dovolenkářský snobismus z Grandhotelu Pupp a přidružených butiků se směšně honosným hyper-formálním oblečením.

Energii na poslední projekci dne doplní větrník ve stánku České televize, dostat se do Karlovarského městského divadla však příliš úsilí nevyžaduje – rezervaci na film lze bez problému vytvořit ještě pár hodin před začátkem. Po zhlédnutí filmu Dospěláci se mi chce k předchozí větě doplnit „bohužel”, ale to bych byl možná zbytečně přísný. Americké indie řeší vztah tří odcizených sourozenců a jejich nemotorné snahy o opětovné sblížení. Ve své typické roli předvádí Michael Cera svůj tradiční trapný divno-výraz celých 91 minut a to, že občas trefí správnou hranu vtipu, nedokáže film vytáhnout z přinejlepším průměrné žánrovky.

Žánrovému zařazení se naproti tomu vzpírá film Defraudanti. Tři hodiny trvající antiteze heistového filmu balancuje na hraně reality a fantazie tak soustředěně, až ji to trochu škodí. Kdyby mu režisér Rodrigo Moreno popustil uzdu, neváhal bych jej zařadit mezi nejlepší letošní projekce. I tak jde ale o výjimečný počin plný ojedinělé nálady prolínající devadesátkové prostředí bank s argentinskou prérií a hledáním svobody.


Pokud Defraudanty označuji za unikátní, těžko hledat slova na filmovou esej Poslední chvíle lidstva Enrica Ghezziho a Alessandra Gagliarda. Na ploše bezmála dvou set minut nabízí důmyslně konstruovanou montáž z filmové historie a osobního života. Například archivní záběry divadelního monologu podkresluje masivním trapovým beatem, drone-ambientní pasáže vesmírného snění bez váhání utne, aby nechal diváka vykoupat v realitě všednodenních reportáží lokálních tragédií. Nepočítal jsem, kolik lidí bylo na začátku filmu v solidně zaplněném divadle Husovka, ale po skončení je nás tam přesně osm.

Druhý den uzavírám o půl jedné ráno dveřmi balkónu, abych co nejvíce utlumil diskotéku pod Thermalem. Se začátkem státních svátků se Karlovy Vary začínají nebezpečně plnit, zítřek plánuji strávit celý v jednom sále. V rámci sekce Horizonty to není problém, jelikož jde o další perly z Cannes.

Info

MFF Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2023 Karlovy Vary
web

foto © KVIFF

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Já na Brno, Brno na mě

Jakub Zbořil 31.01.2024

První koncerty jsem viděl v dnes už zaniklém klubu Boro koncem střední školy. Tehdy jsem neměl tušení, že taková podzemnická scéna v Česku vůbec existuje... Scéna - Brno!

Eurosonic Noorgerslag 2024: Takhle by to šlo

Jakub Béreš, Michal Pařízek 31.01.2024

Největší evropský showcase festival a konference je pravidelně prvním místem v novém roce, kde se potkávají hudební profesionálové – od bookerů největších festivalů po zástupce malých nezávislých kapel i médií.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace