Články / Reporty

Žiletky v těle (KVIFF 2023)

Žiletky v těle (KVIFF 2023)

Štěpán Nezbeda | Články / Reporty | 03.07.2023

Už třetí den festivalu může být z hlediska spánkového deficitu pro některé jedince kritický. Nemuseli přitom navštívit jediný z nepřeberného množství stánků s alkoholem, hospod, barů a nemilosrdně dunících klubů, stačí se poctivě držet programové nabídky, v níž první projekce začíná v osm ráno a poslední nezřídka končí pár hodin po půlnoci. V zájmu zachování sil je tak čas od času prospěšné některý z filmů obětovat a raději se pořádně vyspat.

K prvnímu nedělnímu snímku proto usedám až po poledni. Na Slow (režie Marija Kavtaradze), který soutěžil na Sundance a ve Varech má evropskou premiéru, se dostanu spíše šťastnou náhodou. Podle přeplněného sálu ale soudím, že jiní šli najisto. Litevská režisérka ve svém druhém celovečerním počinu buduje příjemně civilní romanci o lásce mezi asexuálním tlumočníkem do znakového jazyka a učitelkou tance milující tělesnost. Krom tohoto základního kontrastu mezi protagonisty sice filmu chybí výraznější konflikt a vše plyne podle očekávání, síla Slow ale spočívá spíše ve věrném vykreslení intimity než v rafinovaném příběhu. Pokusy o sexuální styk v sobě mají realistickou trapnost a nedokonalost, chvíle strávené vzájemnými rozhovory a laškováním zase hodnověrnou něhu. Vše je navíc zasazeno do neokoukaného prostředí baltského státu, které svou omšelostí chvílemi připomíná turisty opomíjené části Karlových Varů ležící mimo hlavní dění.

Bezprostředně navazující projekci vynechávám, abych v sobě nechal uležet romantiku. Pak vyrážím do Malého sálu na Matku všech lží (režie Asmae El Moudir). Marocký hybrid mezi dokumentárním a loutkovým filmem vypráví o historii jedné rodiny na pozadí velkých dějin. Režisérka a protagonistka snímku v jedné osobě se snaží vypátrat, proč její rodina nemá žádné fotky. Jako osvěžovač vzpomínek místo nich slouží precizní miniatury režisérčina otce, jež rekonstruují ulici, v níž rodina bydlela během krvavě potlačené stávky v osmdesátých letech. Vzpomínky na traumatickou událost se na rodinné úrovni snoubí s odhalováním zhoubného vlivu, kterým na domácí prostředí působila autoritativní hlava rodiny, babička. Typově film patří spíš na Jeden svět než do Varů, cenu za režii v Cannes příliš nechápu.

Na jednu z největších událostí festivalu, premiéru Citlivého člověka od Tomáše Kleina, uvedeného v Hlavní soutěži, si zařizuji vstupenku do Velkého sálu. Nechybí delegace k filmu, televizní štáby ani ministr kultury. Románovou předlohu Jáchyma Topola si vybavuji jen matně, utkvělo mi hlavně groteskní ladění a pár dílčích situací. Proto mě překvapuje na tuzemskou kinematografii netradiční temnota, jež hned pohltí. Kočovný herec Mour se vrací se svou ženou a dvěma syny po evropském turné zpět do Čech. Z jeho domoviny se mezitím stala jakási země nikoho lemovaná partami chuligánů. Kleinovo dílo, jehož vizualita se pohybuje mezi estetikou špinavých squatů a levných poutí, představuje v českém prostředí nebývale silnou autorskou vizi. Když se pak v nejzběsilejší části putování otce a synů posázavskou krajinou rozezní největším karlovarským kinem hlas Filipa Topola zpívajícího Žiletky, mám husí kůži a očekávám bezprostřední bouřlivý potlesk, ten nakonec přichází až po závěrečných titulcích.


O půlnoční projekci tentokrát není takový zájem jako včera, finský akčňák Sisu (režie Jalmari Helander) už byl přece jen k vidění i v českých kinech. Příběh o bývalém elitním vojákovi, který najde kdesi v Laponsku zlato, na nějž má spadeno nacistická jednotka, rozehrává narativní minimalismus par excellence. Všem je od začátku jasné, že nemluvný vousatý drsňák nepřátele do jednoho kreativně a vtipně vykosí. A ti, co neusnou, se přesně toho také dočkají. Těžko říct, zda zabíjení nácků někdy přestane bavit, podle reakcí publika ten čas zatím nenastal.

U improvizované zastávky festivalových autobusů se kdosi opírá o značku a zvrací. Ambici stihnout zítřejší projekci od osmi asi nemá. Ani já ne.

Info

MFF Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2023 Karlovy Vary
web

foto © KVIFF

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace