Články / Reporty

Roztáčení hvězdných smyček (William Basinski)

Roztáčení hvězdných smyček (William Basinski)

Jan Starý | Články / Reporty | 28.10.2018

Vypovídá hudba, kterou člověk tvoří nebo poslouchá, o jeho povaze? Autor enormně minimalistické, smutné hudby William Basinski říká svou vizáží jasné „Ne“. Manýry rockové hvězdy si pěstuje dlouhodobě, na své vůbec první vystoupení v Praze se ale vyšvihne i na své poměry. Objem vlasů by mu mohl závidět i Kocour z Červeného trpaslíka, lesklostí a upjatostí oblečku se vyrovná glamrockovým idolům, k tomu mluvené intro jak od Arnoštka.

S prvním zvukem komedie přestává. Basinski spouští na své poměry syrové, hutné smyčky ve středech i basech. Přibývají další, další a další. Původní odstup se mění v naprostý ponor, smyčky namotávají vědomí a strhávají do zvuku na iracionální úrovni. Záhy nastupuje nesmírně pomalé decrescendo, rozpad, ve kterém je hudba stále subtilnější i melancholičtější. Povlovné cykly dokonale doplňují světla v desítkách modrých paprsků, které najíždějí do publika a při návratu jej táhnou s sebou. Bourají hranici mezi hledištěm a jevištěm, kde se fyzicky takřka nic neděje, a podporují dojem prostorovosti zvuku. Vlny jsou ve spojitosti s ambientem otřepanou metaforou, tady je ale příliv a odliv zvuku a světla takřka hmatatelný, principiálně stále stejný, reálně pokaždé trochu jiný.

Neustále se nenápadně přelévající koncert dospěje k druhému, muzikálnějšímu vzepětí v jakési hudbě sfér, která by byla ideální náhražkou klišovitých soundtracků k vesmírným cestám – Basinského zvuky zní často cize i po čtyřech dekádách ambientní historie. Krátký zvukový příval evokuje nekonečně pomalé odcházení, ve kterém je hudba tím krásnější, čím je nenápadnější. Smyčka praskání se ztišuje za hranici slyšitelnosti, vracíme se do reality. V ní milovník brutálních kontrastů a pouťových oblečků William Basinski rozdává vzdušné polibky.

Info

William Basinski (us)
25. 10. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Tomasz Tomasz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace