S trpělivostí nejdál dojdeš (Hentai Corporation)

The Spectre of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels from Planet Breadcrumbs Are Attacking a Giant Tree Monster Who Has a Vagina And Holds Hitler Hostage. Touto hromadou divných slov pojmenovali Hentai Corporation své první dlouhohrající album. Tedy zdánlivě divných slov - myslím, že komukoliv, kdo se kdy zúčastnil některého z koncertů pražských bláznů, bylo po přečtení názvu desky okamžitě jasné, o kterou kapelu se jedná. A to i po prohlédnutí obalu desky, jehož autory jsou grafici Jiří ARBE Miňovský a Daniel Kurz, kde poletují řízky, antidepresivní pilulky, kapky všelijakých tělních tekutin a kde se dá najít kupříkladu i dřevěný náhrobní kříž s nápisem "Krajčo". Album tak zvenku i zevnitř přetéká vším, čemu se na koncertech Hentai Corporation nedá vyhnout. Třeba vysvětlivkám k intimnímu životu Adolfa Hitlera. Nebo bradavkám. Nebo utahování si z mainstreamových hvězd. Nebo (hlavně) neobyčejně dobré muzice. A tak dále...

Hentai Corporation byli vždycky originální, a to včetně textů, a z nové desky už je víc než jasné, že nebudou z těch kapel, které vydrží chvíli na výsluní a pak upadnou v zapomnění. Je to jasné už od úvodní Ethereal Prayer, kde se úderný metalový riff střídá s jeho temnou, najazzlou variací a nakonec s ještě ostřejší a útočnější pasáží. Při poslechu ani nevím, jestli mám chuť schoulet se někam do kouta a kochat se tím dokonale temným a plným zvukem, mlátit hlavou, dokud mi neodpadne, anebo si to pustit ještě jednou (desetkrát). Podobně je na tom i nečekaná a chvílemi skutečně až něžná balada Lost in Tensions? nebo třeba Tragedy of Uncle Hitler, pojednávající o Hitlerově lásce k Evě a o jeho zoufalství z toho, že od ní nedostane vše, po čem touží ("Adolf my dear, Adolf my sweet/ conquer more countries for me!/ then I'll agree, then I'll agree/ with all that you will do with me").

Na druhé straně jsou tu pak veselejší (a o to zběsilejší) skladby jako Equilibristic Brides, ke které byl natočen snad jeden z nejkontroverznějších a nejsrandovnějších videoklipů vůbec, nebo Goblin Love. Tady už jde o afrodiziakum, vzbuzující touhu skočit rovnou do kotle pod podium a nechat se udupat. Celý skvost uzavírá nejlepší cover Pražského výběru, jaký kdy kdo nahrál - Zubatá s pěkně ostrou, nablýskanou kosou.

Hentai Corporation se podařilo něco, co v našem tuzemském klubovém rybníčku není tak úplně obvyklé: dobýt jedno z nejvyšších míst bez jediné dlouhohrající desky. Debut vydali právě ve chvíli, kdy už jej napjatě očekávali nejen fanoušci, ale i některá média. A to, že je nechali tak dlouho čekat, se vyplatilo - především díky hudební vyspělosti a zralosti, a to jak skladatelské, tak i zvukové. Zatímco z předchozích demo nahrávek, EP a singlů máte pocit, že je to všechno prostě k***a dobrej nářez, nové album je navíc mnohem temnější, hlubší a promyšlenější. Těžko hledat jedinou slabší část.