Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #58: Naši lidi

Šejkr #58: Naši lidi

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 30.07.2021

Vycházím ze zahrady a vydávám se směrem do centra. Vzpomínám na to, jak jsem takhle podobně šel loni, kdy se vile křičelo vivat poprvé, tehdy jsem si říkal, že se vrátím. Stalo se. A příští rok se stane zase. Dál nevidím. Procházím prázdným městem, minu akorát dvě skupinky středně rozdováděných festivalových hostů, baví se o after party, ale tam se mi po těch dvou intenzivních dnech už nechce. Stejně jako loni si obejdu velké náměstí, kde je úplné ticho, a na chvíli se posadím. Hezké to bylo, náramně. Naši lidi.

Když říkám, že k dobrému festivalu ani moc koncertů nepotřebuju, tak to myslím úplně vážně. Dobře, je to trochu zhůvěřilost, uznávám, ale přesto sázím víc na atmosféru a dobrý pocit než na počet křížků v programu. (Nic proti nim, pochopitelně.) Na zahradě vily jsem si po tom loňském roce připadal jak doma, dokonce i pár vzpomínek se vynořilo. Twin Peaks vibrace jsou tu pořád a to je moc dobře. Tady je to kouzelné, zaslechnu někde za sebou ještě brzy odpoledne, krátce po příjezdu, v duchu si přikyvuji a zároveň mi proběhne hlavou rychlá – a trochu jízlivá – myšlenka: jen počkej, až se v té zahradě rozsvítí. To bude teprve kouzlo. Post-hudba tu první den v noci měla útulno jako v (letenském) pokojíčku, akorát že si kluci přivezli takovou party, až jsem se nestačil divit. A zjevně jsem nebyl sám. Může mi někdo říct, kdy se z těch hipsterskejch nářků stal takovej mejdan? Krásná práce, pánové. V půlce roku nula.

Právě rok nula může podobným akcím jako Vivat vila přispět. Snad si konečně víc lidí uvědomí, že bez podobných aktivit se toho moc nezmění, že právě na nich nejvíc záleží. Začít je třeba odspodu. Nemám potřebu nijak kázat a rozhodně ne tady, ale tohle je fakt důležité. Tohle jsou naši lidi. A je úplně jedno, jestli jsou z Prachatic, Brna nebo Mariánských Lázní. Nebo ze Strašnic. Letos jezdím po samých lokálech a je to parádní. Čímž nechci říct, že mi nechybí Primavera. Samozřejmě že chybí, podobně jako stage na Colours. Ale vlastně si dokážu spíš představit, že bych si sám pro sebe škrtl velké akce než právě tyhle lokály. Zvlášť když jsou dělané tak pečlivě jako ve vile. Budeme si muset dávat pozor, abychom jim to příští rok nepokazili. Nedávno jsem se potkal s dávným kamarádem, který mi básnil o nějaké lokální akci u nich na chalupě, jméno jsem samozřejmě zapomněl. Akce i místa. Ale to není podstatné, prý to bylo celé skvělé – kamarádské, sousedské, komunitní a vůbec. A hned v další větě se zeptal, proč Full Moon dělá festival pro dvě stovky lidí, když by mohl (podle něj) dělat pro tisíce. A neodpověděl sis sám?, říkám mu.

Jediný koncert, který jsem viděl ve vile kompletní, byli Vellocet Roll na závěr. Prý nejlepší vůbec, nesli se hlasy. To asi nebyl. Jenže Velloceto jsou taková kapela, že i „pouze“ dobré koncerty jsou zážitek. Skvělí byli taky Tábor, Vložte kočku i Kurvy Češi, o moc víc jsem toho nestihl, atmosféra byla proti. Odjíždíme ve chvíli, kdy hlavní pořadatelka Bára přináší na terasu sbírku hrnečků, které jsem obdivoval na poličce ve vstupní místnosti, a říká: To už jedete? Teď bude káva. Já si hlupák myslel, že jsou ty hrnky jen na okrasu. Nebyly. Jsou krásné, ale používají se. A tak je to ve vile se vším. Naši lidi. V sobotu jedu na Knižní lázně, jsem si jist, že to bude podobně povznášející.

Do příštího čísla Full Moonu zrovna překládám rozhovor s Žeňou Gorbunovem z famózních Inturist, mimochodem taky náš člověk, říká v něm: „Někteří lidé mají za to, že pokud se jim nelíbí hudba, kterou poslouchají mladí, tak jsou staří a odsouzení k zániku. Ale tak to přece není, jen je třeba začít vyhledávat něco jiného.“ Kde se to podepisuje? Dneska večer s Emmou-Jean Thackray, Tropical Fuck Storm, Ivy Z, Alice Coltrane nebo právě s Inturist. V osm večer.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

foto @ Kristýna Padrtová

tracklist:
Emma-Jean Thackray – Our People
A Place to Bury Strangers – In My Hive
Nene H – We Wait
Esteban Card – Sacudelo
Anika – Nasayer
Josefina Dusk – The Brazen Bull
Blyth – This Promise
Damon Albarn – Polaris
Jean-Pierre Djeukam – Africa Iyo
Joan As Police Woman & Tony Allen & Dave Okumu – Take Me to the Leaders
Jaubi – Insia
Alice Coltrane – Jai Ramachandra
A Certain Ratio – YoYoGrip (Long)
Emma-Jean Thackray – Sun
Yves Tumor – Katrina
The Cramps – Human Fly
Inturist – Товарищ криминал
Tropical Fuck Storm – New Romeo Agent
Einstürzende Neubauten – Lets Do It A Dada
Dingo – Californian Guy
The Pop Group – Words Disobey Me (Dennis Bovell Dub Version)
Midwife – 2020
Ivy Z – 1000 Dawns
Kamasi Washington – Sun Kissed Child
The The – Armageddon Days (Are Here Again) [12" Remix]

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace