Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Na novém EP Tossing And Turning hudebnice z Jinýho metra ukazují, že i folk může mít propracované aranže a od minulého alba Rande s revizorem se posouvají ke zcela profesionálnímu zvuku. Svými hravými skladbami ukazují posluchači cestu z klasické české melancholie.

Na křtu v Malostranské besedě řekl jeden z účastníků, že někoho jako Jiný metro česká hudební scéna potřebuje. Něco na tom je. Doba, kdy byl nejrozšířenějším žánrem u nás folk, pominula. O písničkářích a písničkářkách formátu Vladimíra Merty a Dáši Voňkové sice občas slyšíme, ale nemůžou konkurovat ani těm méně poslouchaným tuzemským popovým nebo rapovým interpretům a interpretkám. České alternativně popové kapely se k posluchačům dokážou dostat, důkazem toho je například Dukla, post-hudba a jiné, ale rodí se i nová folková generace, která drží krok se zahraničními trendy.

Skladatelky z Jinýho metra, Klára Čmejrková a Katie Elizabeth Brown, označují své duo jako neofolkové a jejich zařazení dává smysl. Na nových nahrávkách si můžeme všimnout prvků, které ve folku (minimálně u nás) nenajdeme: překvapivé harmonie, spojení akustických nástrojů, jako je třeba klarinet, s elektrickou kytarou, sbory. Blíží se tak spíš angloamerickým umělcům a umělkyním jako Billie Eilish nebo Dodie, která mimo jiné používá ukulele, pro Jiný metro typické.

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie. Píseň Sheep vykresluje zkouškové období a s ním spojený stres, Santa Fe vypráví příběh dívky, která si představuje smyšlený vztah, Serenade popisuje ztotožnění posluchače s autorem hudby, Empty Little Boxes zase emoce vyvolané bývalými vztahy. I když jsou témata těžší, jsou skladby energické a neuvrhnou posluchače do melancholie, což Jiný metro odlišuje od velké části zdejší alternativy.

Jiný metro se nebojí spojovat zdánlivě nesourodé prvky z elektronického a akustického arzenálu a překvapovat neobvyklými harmoniemi. Mohou si to dovolit, zpívají naprosto čistě a jejich nahrávky znějí velmi kompaktně. Hudebnice se sice drží písňové formy a příběhových textů, ale svým netradičním přístupem ukazují novou tvář českého folku.