Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.05.2014
To, že se na koncertech začíná pozdě, je naprosto normální. Pověstná akademická čtvrthodinka se někdy stává pohříchu neakademickou půlhodinkou nebo dokonce hodinkou. Jakým šokem je pak kapela, která začne hrát na minutu přesně. Ne-li ještě dříve. Přesně to se povedlo v pátek 9. května americké kapele GravelRoad v uhersko-brodském klubu BandR.
GravelRoad (ve složení Stefan Zillioux - kytary, zpěv, Joseph Johnston - basa a Martin Reinsel - bicí) využívají blues - a je to spíše nálada a některé postupy než přímé omílání tradičních dvanáctek - jako základ pro vysoce energickou hudební směs. V ní se potkává garážový rock s punkem, rock'n'rollem i grungem. Blues tak, jak jej GravelRoad hrají, je špinavé, ostré, tvrdé a pořádně hlasité. A má obrovskou sílu a potenciál srovnat klub se zemí. Trochu tak překvapí samotní muzikanti s image slušných, usměvavých hochů, kteří před publikum přicházejí s velkou pokorou. Žádné hvězdné manýry. Kapela hrála s obrovským nasazením, bez zbytečných prodlev či zpomalování. Ke zvolnění docházelo snad jen v odkazování na učitele a vzory - bluesmany T-Model Forda a Junior Kimbrougha, jehož hudba je ale přeci jen éteričtější.
Hrálo se převážně z poslední desky The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013), opomenuta nebyla ani předchozí Psychedelta (2011) a nemýlím-li se, sáhlo se dokonce i do debutu Shoot the Devil z roku 2008. Pro obecenstvo bylo možná vystoupení tak trochu šokem, rozčarování se projevovalo občasnými výkřiky "Zahrajte nějaký blues!!!" a také zvláštní, a nejen pro mě osobně nepochopitelnou, neochotou si kapelu po první části koncertu přivolat zpět. Potlesk byl vlažný, ale skupina se tím naštěstí nenechala odradit a vrátila se. V tu chvíli jako by publikum ožilo a nechtělo GravelRoad pustit z pódia. Proti původnímu plánu nakonec zazněly dvě skladby navíc a sahalo se až hluboko k začátkům tvorby sestavy, která začínala coby dvojice, jen ve složení bicí - kytara.
GravelRoad předvedli kompaktní vystoupení, takřka nic nedrhlo, koncert uháněl bleskovou rychlostí kupředu. Klubu BandR se opět podařilo přivézt do republiky zajímavé jméno současného blues. Blues, které má potenciál zaujmout i současné posluchače, kteří jsou odchovaní rockem devadesátých let. GravelRoad ukázali, že spojit punk a blues nemusí být věc tak podivná, jak to možná zní.
GravelRoad (us)
9. 5. 2014, BandR klub, Uherský Brod
foto © Radim Malíček
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.