Články / Recenze

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 02.11.2016

Recenzent Patrick Wells o seattleských Gravelroad prohlásil, že znějí, jako by John Lee Hooker hrál s Black Sabbath. V té době ještě netušil, že deska, která bude jeho bonmotu sedět jako ulitá, teprve přijde. Nese název Capitol Hill Country Blues a Gravelroad na ní cizelují specifické psychedelic-hard-blues, přičemž oba hlavní žánry se v jejich hudbě propojují s nebývalou lehkostí. Čtveřice sklízí plody předchozích nahrávek, přibrušuje a prohlubuje dříve načaté koncepty a přichází s vysoce originálním zvukem.

Ten je patřičně temný, ve své repetitivnosti téměř hypnotický (v doombluesové Song to Darkness dostává pověstné mississippské bahno adekvátní hudební vyjádření), rovným dílem sahající k oběma výše zmíněným interpretům, kteří se naprosto přirozeně snoubí v jediném výrazu. Ten je navíc – tu více, tu méně – prodchnut příjemným psychedelickým odérem, který unáší posluchače na dlouhé výlety prostorem (osmiminutová instrumentálka Green Lungs).

Klíčová je dvojice proplétajících se kytar, které se tu podporují v harmonii, onde zápasí v kontrapunktu. Kytarové figury jsou navíc velice uměřené, pevně postavené na základech dřevního blues, aniž by na desce zazněla jediná klasická dvanáctka. To Gravelroad nemají zapotřebí. Svorník obou kytar tvoří rytmika – basa a tvrdé bicí.


Z nové desky Gravelroad čiší poctivost a oddanost blues. To však nepojímají zkostnatěle, ale berou ho jen jako základ, jako ponornou a spíše jen tušenou řeku, která o sobě dává místy vědět. Capitol Hill Country Blues je bluesovým albem pro nové tisíciletí – moderním, zvukově zajímavým, zábavným. Deska roku? Těžko, ta přijde od slavnějších jmen. Za mě ale klidně.

Info

Gravelroad - Capitol Hill Country Blues (Knick Knack, 2016)
www.gravelroadblues.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.