Články / Recenze

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 02.11.2016

Recenzent Patrick Wells o seattleských Gravelroad prohlásil, že znějí, jako by John Lee Hooker hrál s Black Sabbath. V té době ještě netušil, že deska, která bude jeho bonmotu sedět jako ulitá, teprve přijde. Nese název Capitol Hill Country Blues a Gravelroad na ní cizelují specifické psychedelic-hard-blues, přičemž oba hlavní žánry se v jejich hudbě propojují s nebývalou lehkostí. Čtveřice sklízí plody předchozích nahrávek, přibrušuje a prohlubuje dříve načaté koncepty a přichází s vysoce originálním zvukem.

Ten je patřičně temný, ve své repetitivnosti téměř hypnotický (v doombluesové Song to Darkness dostává pověstné mississippské bahno adekvátní hudební vyjádření), rovným dílem sahající k oběma výše zmíněným interpretům, kteří se naprosto přirozeně snoubí v jediném výrazu. Ten je navíc – tu více, tu méně – prodchnut příjemným psychedelickým odérem, který unáší posluchače na dlouhé výlety prostorem (osmiminutová instrumentálka Green Lungs).

Klíčová je dvojice proplétajících se kytar, které se tu podporují v harmonii, onde zápasí v kontrapunktu. Kytarové figury jsou navíc velice uměřené, pevně postavené na základech dřevního blues, aniž by na desce zazněla jediná klasická dvanáctka. To Gravelroad nemají zapotřebí. Svorník obou kytar tvoří rytmika – basa a tvrdé bicí.


Z nové desky Gravelroad čiší poctivost a oddanost blues. To však nepojímají zkostnatěle, ale berou ho jen jako základ, jako ponornou a spíše jen tušenou řeku, která o sobě dává místy vědět. Capitol Hill Country Blues je bluesovým albem pro nové tisíciletí – moderním, zvukově zajímavým, zábavným. Deska roku? Těžko, ta přijde od slavnějších jmen. Za mě ale klidně.

Info

Gravelroad - Capitol Hill Country Blues (Knick Knack, 2016)
www.gravelroadblues.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace