Články / Recenze

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 02.11.2016

Recenzent Patrick Wells o seattleských Gravelroad prohlásil, že znějí, jako by John Lee Hooker hrál s Black Sabbath. V té době ještě netušil, že deska, která bude jeho bonmotu sedět jako ulitá, teprve přijde. Nese název Capitol Hill Country Blues a Gravelroad na ní cizelují specifické psychedelic-hard-blues, přičemž oba hlavní žánry se v jejich hudbě propojují s nebývalou lehkostí. Čtveřice sklízí plody předchozích nahrávek, přibrušuje a prohlubuje dříve načaté koncepty a přichází s vysoce originálním zvukem.

Ten je patřičně temný, ve své repetitivnosti téměř hypnotický (v doombluesové Song to Darkness dostává pověstné mississippské bahno adekvátní hudební vyjádření), rovným dílem sahající k oběma výše zmíněným interpretům, kteří se naprosto přirozeně snoubí v jediném výrazu. Ten je navíc – tu více, tu méně – prodchnut příjemným psychedelickým odérem, který unáší posluchače na dlouhé výlety prostorem (osmiminutová instrumentálka Green Lungs).

Klíčová je dvojice proplétajících se kytar, které se tu podporují v harmonii, onde zápasí v kontrapunktu. Kytarové figury jsou navíc velice uměřené, pevně postavené na základech dřevního blues, aniž by na desce zazněla jediná klasická dvanáctka. To Gravelroad nemají zapotřebí. Svorník obou kytar tvoří rytmika – basa a tvrdé bicí.


Z nové desky Gravelroad čiší poctivost a oddanost blues. To však nepojímají zkostnatěle, ale berou ho jen jako základ, jako ponornou a spíše jen tušenou řeku, která o sobě dává místy vědět. Capitol Hill Country Blues je bluesovým albem pro nové tisíciletí – moderním, zvukově zajímavým, zábavným. Deska roku? Těžko, ta přijde od slavnějších jmen. Za mě ale klidně.

Info

Gravelroad - Capitol Hill Country Blues (Knick Knack, 2016)
www.gravelroadblues.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.

Konců se nebojme, naopak je vítejme (Protomartyr)

Max Friedrich 31.08.2020

Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý.

Izolace i nekonečná samota (Fur)

Ondřej Rudel 28.08.2020

Facing Home Mixtape obsahuje sedm skladeb připomínajících nostalgické melodie The Beatles, The Beach Boys a The Monkees.

Fantazijné podoby budúcnosti (Deerhoof)

Richard Michalik 24.08.2020

Motív apokalypsy zvukovo definuje roztržitosť jednotlivých skladieb. Deerhoof sa príliš neohliada za melódiou alebo harmóniou.