Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 16.02.2024
Při pohledu z pláže s drinkem v ruce nebo z bezpečí mola je to romantika. Moře je ale stále, navzdory novým technologiím, místem, kde příroda dává jasně najevo, kdo je na téhle planetě pánem. Oceán je i symbolem dobrodružství, múza, ztělesnění temné romantiky, po staletí zdroj obživy vydobyté v krajním nebezpečí.
Všechno tohle se skrývá v hudbě bristolské party The Longest Johns. Názvem pomrkávajícím na piráta z románu Roberta Louise Stevensona se obracejí k tzv. sea shanties, tedy subžánru lidové hudby, k halekačkám, kterými si „námořníci zaháněli nudu při dlouhých plavbách, ale také se jimi dorozumívali se členy posádky během noci nebo je využívali pro koordinaci pohybů při tahání lan a zvedání plachet“, jak praví promo.
Britské trio ale nenabízí jen moderně uchopený původní materiál. V jejich diskografii tak najdeme píseň o Titanicu nebo svérázné pojetí čistě současného problému, tedy věčných sporů s GPS navigací v autě. Na aktuální, již deváté studiovce Voyage pokračují v nastoleném kurzu, přesto je tu náznak směřování do nových vod. Čím dál tím častěji tu totiž zaznívají hospodské popěvky – opile houpavá Mutiny si v doprovodu vystačí jen s akustickou kytarou a cinkáním sklenic – a spíše „suchozemské“ záležitosti, u nichž nelze neslyšet obrysy akustického folk/punku.
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií. Základy jsou to ostatně stejné a anglické námořnické popěvky se jasně odrazily i v lidové muzice na druhé straně oceánu. A taková Proud Mary, kterou v roce 1966 napsali a nahráli Creedence Clearwater Revival, se v podání The Longest Johns vlastně obloukem vrací k tušeným kořenům.
The Longest Johns pracují s hudební univerzalitou, která je tak nějak domácká a povědomá napříč západním světem. Songy jako Shawneetown nebo One Hundred Feet si vystačí s naprosto minimálními prostředky – v prvém případě je to jasně daný dupavý rytmus, který zpěv postrkuje, v tom druhém zůstávají jen překrásné vokální harmonie. A přesto je jejich účinek téměř omamující a rozechvívající dávné atavismy, které by nám, středoevropským suchozemským krysám, vůbec neměly být vlastní. Jenže, je to jinak.
The Longest Johns - Voyage (Jetsam, 2024)
Bandcamp
živě:
Colours of Ostrava presents: The Longest Johns (uk)
22. 2. 2024 19:30
Rock Café, Praha
web
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.