Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Malcuth a Facutum vydali v prosinci debut na americkém labelu Vale, který sdružuje umělce na poli vpřed hledící taneční hudby. Album dvou českých producentů vznikalo dva roky a je výrazným příslibem multižánrově orientované elektronické scény.
Nahrávku otevírá skladba Closure, ve které debutující zpěvačka Babi a její éterické vokály „I've seen you in sunsets // I've seen you in dawns“ rezonují za doprovodu atmosférických synthů a valivých basů. V hlasu a textu se odráží trhliny synapticky bolestných vzpomínek na předchozí milence, vlny klamu a touhy po sebepřijetí. K výpravné skladbě vyšel i vizuálně bohatý, propracovaný videoklip plný znepokojivě symbolických metafor na téma iluze a sebe-projekce, režírovaný filmařem Farazem Alamem.
Určitý mezinárodní přesah a odkaz na americkou bass music je znát v titulní skladbě Alter, na které jim přizvukoval mladý floridský producent Floret Loret. Spolu vynalézavě proplétají mohutné těžší groovy a jazzem zalité, povědomé hiphopové smyčky. Následují leftfieldově orientované halftime skladby Allure a Giants, ve kterých nekompromisní syntetické bicí umocňují granulární syntézou prohnané basové textury a plochy. Místy se opisují v opakujících smyčkách a nezaujmou takovou silou a invencí jako skladby, na kterých jsou vokální a produkční otisky zahraničních hostů.
Album vrcholí dvojskladbou Solitude, na jejíž druhé části spolupracovali Malcuth a Facutum se zářivým bristolským producentem Grey Codem. Solitude odráží současný, umělecky orientovaný zvuk drum and bassu, postavený na melancholicky valících se synthech a prosvítající naději ve světě izolující samoty alternované reality a futuristického techno-optimismu. Kontrastní emoce vysvitnou naproti temně dystopické, technologiemi prorostlé budoucnosti, ve které se často topila značná část genericky neurofunkové produkce poslední dekády.
Malcuth a Facutum však jdou vlastní cestou multižánrových objevů ve sféře bass music, intenzivně propisují vlivy filmu, zalité texturálním sound designem, který doprovázejí složitá aranžmá s hutným emociálním podtextem. Alter zanechá trvalé dojmy a odmění otevřené posluchače detaily otevírajícími obraznost s každým novým poslechem. Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Pozvi ma, nepridem vpadá pod rukama Robina Galii přímo do smířeného povzdechu nad bullshitem „povinných“ společenských akcí přetékajících sociálním kapitálem a trapnými small talky. Sedmá řadovka nachází Katarzii zavřenou doma a snící o utopii, snad i spokojenou, zároveň ale stále pochybující a pozorující pokřivené dění za záclonami.
Režisérka staví své přímořské drama především na atmosféře. Neviditelná kamera téměř dokumentárně vplouvá do rodinných setkání, zatímco radost z větru ve vlasech a vůně soli postupně narušují pochyby. Divák rodinná tajemství odkrývá společně s Marinou.
Pebble Seven ve spolupráci s producentem a experimentátorem Oliverem Torrem nahrála desku, na které se vydala rozplétat vlastní mikrosvět mezilidských vztahů, vrací se k pocitům a očekáváním, které v ní vyvolaly, ve snaze najít cestu k ostatním i sobě samé.
Deska svým názvem odkazuje na hadí energii kundaliní proudící páteří a tisková zpráva hovoří o hudební cestě přijetí, růstu a transformace. Nenechme se všeobecně nadužívanými ezoterickými termíny odradit, u Havelky se nejedná o prázdné floskule.
Režisér chápe zneužití moci jako něco, co nevzniká jedním rozhodnutím, ale pomalu a nenápadně, a v tom je nejblíž současnosti. Zlo nevstupuje na scénu dramaticky, ale plíživě.
Stylizace je velmi specifická, postavy přehnaně karikované, prostředí až groteskně pestré, fyzika a logika příběhu místy připomínají spíš delirium než realitu.