Anatomie rozpadu „dětské“ nevinnosti (Pán much)

Pán much je v první řadě kultovní román z roku 1954 spisovatele Williama Goldinga. Dílo, bylo několikrát zfilmováno a současně se stalo jedním z nenápadných základů moderní popkultury, taky se stalo inspiračním vzorem pro veleúspěšnou reality show Survivor. Hlavní myšlenkou knihy je situace izolované skupiny, nucené vytvářet pravidla, aliance i rituály. Tam, kde televizní soutěžní formáty pracují s hrou, strategií a kontrolovaným konfliktem, Pán much vždy ukazoval, co se stane, když kontrola zmizí a hra se promění v boj o existenci.

Za čtyřdílnou, bezmála čtyřhodinovou minisérií stojí vedle režiséra Marca Mundena scenárista a tvůrce Jack Thorne (Adolescent, Joy) a základní dějová linka zůstává stejná. Po letecké havárii uvízne skupina kluků na opuštěném tropickém ostrově. Zpočátku se snaží vytvořit si vlastní řád a pravidla, které reprezentují dvě hlavní postavy: Ralph jako demokraticky zvolený vůdce a jeho oponent Jack, který prosazuje autoritativnější přístup. Skupina se postupem času rozpadá, pravidla přestávají platit a chlapci propadají násilí a chaosu. Režisér Munden chápe zneužití moci jako něco, co nevzniká jedním rozhodnutím, ale pomalu a nenápadně, a právě v tom je nejblíž současnosti. Ukazuje, že zlo nevstupuje na scénu dramaticky, ale plíživě.

Velký prostor dostává postava Jacka, která nese tíhu postupné proměny v tyrana a není jen antagonistou, spíš magnetem. Někým, kdo přirozeně přitahuje ostatní svou energií, rozhodností a ochotou jednat tam, kde druhý váhá. Jeho sestup do brutality tak nepůsobí jako náhlý zlom, ale jako logické vyústění situace, ve které pravidla ztrácejí váhu. Herecky jde o velmi fyzický, intenzivní výkon, postavený na gestech, pohledech a postupném „odlidšťování“ projevu. Jeho výkon je přesvědčivý v tom, jaké emoce vyvolává, skoro jako by se tu chystal na roli Draca Malfoye v připravované potterovské adaptaci.

Zajímavým rozhodnutím je rozdělení série do čtyř kapitol, které působí jako dramaturgická struktura, mapující postupný rozpad řádu. První část funguje jako iniciační rituál: objevování ostrova, pokusy o nastavení pravidel a křehká naděje, že komunita dokáže napodobit civilizaci. Druhá odhaluje první trhliny: strach, nejistotu a vznik paralelního mocenského centra. Ve třetí se napětí láme do otevřeného konfliktu, zatímco čtvrtá je dlouhým dozvukem,

temným, téměř apokalyptickým finále.

Ve vztahu ke knižní předloze si seriál dovoluje určité zkratky, ale ne bez rozmyslu. Ustupuje od výrazné symboliky, „pán much“ jako explicitní obraz vnitřního zla tu nemá tak dominantní roli (to ale v žádné z filmových adaptací), spíš se rozplývá v celkové atmosféře. Místo alegorie nastupuje zkušenost. Méně se vysvětluje, více se prožívá. Tím se sice částečně ztrácí přesnost Goldingova textu, ale zároveň vzniká něco jiného. Filozofická rovina je tu méně deklarativní a víc rozptýlená, tvůrci se neptají přímo, jestli je zlo vrozené, ale ukazují, jak snadno se stává přirozeným, jak rychle si člověk zvykne. A jak málo stačí k tomu, aby se společnost rozpadla nebo aby si našla jinou, zlověstnější formu.

Černobílý film z roku 1963 (režie Peter Brook) byl asketický, téměř dokumentární, syrový až k neunesení. A s děsnou vojenskou hudbou, která možná měla být komentářem mezi řádky, ale vůbec nepracovala pro atmosféru výsledku. Adaptace z roku 1990 (režie Harry Hook) už víc sázela na dramatické oblouky a psychologii, ale stále si držela určitou přímočarost. Současná verze jde jinudy. Obraz je hutný, vlhký, skoro lepkavý, ostrov není prázdným plátnem, ale organismem, který dýchá, hnije a pomalu polyká své obyvatele. Kamera se často noří do detailů, místo čisté linie dostáváme fragmenty, nálady, náznaky. Džungle není jen prostor, je to stav mysli.

Aktuální Pán much tak nepůsobí jako definitivní adaptace, ale jako interpretace své doby. Médii přesycené reality, která se ráda dívá na konflikty druhých, ale nerada si přiznává, že hranice mezi hrou a skutečností je tenčí, než by se mohlo zdát. Možná právě proto konec nevypadá jako osvobození, ale jako další začátek.