Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 17.09.2019
Převažující dojem z posledních tří desek amerických hard-blues-rockerů Gravelroad připomínal Black Sabbath na tripu po deltě řeky Mississippi. Bluesové základy se přirozeně snoubily s bahnitými riffy, ale i zasněností letu vnitřními vesmíry. Nové album Crooked Nation je jako facka, která z tohoto snění vytrhuje. A realita po probuzení prostě není hezká, zvláště do éry, v níž se odhaluje pokřivenost vlastního národa. A že Gravelroad vypovídají hlavně o americké realitě, je podružné.
Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku. Nálada je nastolena, zvukově se blížíme punkové syrovině nahrávky The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013). Dominuje přímočarý přístup (jen necelou minutu a půl dlouhá OC, postavená pouze na sekaných citoslovcích a variacích sloganu „Get your ass to the captain‘s table“), chmurná, až bezvýchodná atmosféra, kterou ve dvou skladbách zahušťuje skřípavý saxofon Kellieho Everetta.
Ona bezvýchodnost je patrná v jediném „space jamu“ Cosmic Flowers – ten jako by se nedokázal odlepit od země, odrazit se k bezstarostnému výletu časem a prostorem, natolik je zatížený ponurou realitou. Ani ty odpichovější songy jako Come Back Baby, Got Me Movin‘ či What‘s in the Name, které stojí na repetitivních, až hypnotických figurách bicích a proplétajících se kytarách, nenabízejí příliš důvodů k veselosti, o víceméně klasicky pojatém blues Got You On My Mind ani nemluvě…
Crooked Nation je doposud nejtemnější deskou seattleské kapely, tentokrát prach z cest zatraceně skřípe v zubech. Gravelroad ale nepolevují, a stále se, po své vlastní linii, sunou vpřed.
Gravelroad - Crooked Nation (Knick Knack Records, 2019)
web skupiny
Gravelroad tour:
17.9. Stará Pekárna, Brno
18.9. Parník, Ostrava
19.9. Kulturní zařízení, Valašské Meziříčí
20.9. Club Art, Opava
21.9. Bounty Rock cafe, Olomouc
22.9. Klub Na Věčnost, Znojmo
23.9. Praha
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.