Články / Reporty

Synapse Again: Neotřelá dramaturgie, nenápadný marketing

Synapse Again: Neotřelá dramaturgie, nenápadný marketing

Jan Starý | Články / Reporty | 19.09.2023

Program Synapse pořádaný MeetFactory bývá zaměřený hlavně na přednášky, workshopy a další vzdělávací aktivity, letos ho obohatil menší festival. Pod hlavičkou Synapse Again se ve spolupráci s norskou akcí Insomnia během dvou večerů představil výběr z přístupnějších oblastí tzv. experimentální hudby. Hlavní pozornost přitom patřila novějším projektům, které aktuálně získávají nadšené recenze ve světovém nemainstreamovém tisku, ale u nás se dosud neobjevily. Tímto rozměrem Synapse zdařile a důstojně doplnily zavedené značky Alternativa a Lunchmeat.

Čtvrteční večer v MeetFactory s trojicí českých premiér měl trochu překvapivé vyznění. Keňský soundartista KMRU patří mezi nejvíce oceňovaná nová jména ambientu, field recordings a sound artu za poslední roky, osobně mi u něj ale vždy chyběla větší osobitost nebo hloubka. I živé vystoupení začínalo kvalitními, ale ne právě výraznými plochami. Postupně se však zvuková pole synťáků, bzučících organických zvuků a basových pulzů prokreslovala do stále větší prostorovosti, až se začal poslech podobat procházce cizorodým a nesmírně bohatým ekosystémem.

Naproti tomu mexicko-norská skladatelka Carmen Villain zaujala nečekaně hrubým zvukem. Zatímco na deskách má precizně dotaženou produkci – jediným problémem vrstevnatého ambientu na hraně hudby čtvrtého světa jsou asociace na relaxační balast –, koncertní provedení s živým klarinetem a volnějšími konturami podtrhlo bohatost materiálu. Nestabilita setu nebyla nutně jen přínosná, i tady byla ale imerze stále větší až po závěrečný podmořský dub jak od Porter Ricks.

Performance Daniela Blumberga přišla z úplně jiného světa. Britský hudebník na letošním albu GUT přešel k radikálnímu výrazivu a naživo mu dal ještě mnohem větší intenzitu. Jak scéna, tak hudba byly minimalistické: jediné bílé světlo, strohé bortivé beaty, minimum melodií a nádherný hlas. Texty nenabízely příliš záchytných bodů, zdrcující emoce elektronických zvuků to ale zařídily za ně. Extrémně hlasitou klaustrofobii protínal jen baladický zpěv a tento kontrast ještě prohluboval atmosféru zoufalství. Asi to nemůže neznít bombasticky, ale pokud dnes někdo dokáže navázat na Scotta Walkera, bude to Daniel Blumberg. Zdánlivě základní zvuky tu fungovaly jako nikdy. Škoda že program otevíral, v závěrečném slotu by byl ještě působivější.

Protagonistou druhého koncertního večera byl prostor. Kulturní dům Barikádníků kousek od Strašnické odpovídá na otázku, jak by vypadaly Twin Peaks ve východní Evropě. Sál přitom není jen postsocialistická kuriozita, ale také konzistentní interiér, který ve spojení s vynikající scénou a světly zkrátka fungoval.

fotogalerii z festivalu zhlédněte tady

Polská kytaristka Martyna Basta tu odehrála podobně silný set jako loni na Alternativě, vrstevnatý, performativní složkou atraktivní (post)ambient připomněl, že na naší periférii také vznikají světové věci. Freddy Ruppert opět potvrdil, že jeho aktuální set patří k tomu nejlepšímu, co je u nás letos možné vidět. Přízraky starých italských hororů a jejich synťákových soundtracků daly poloprázdnému kulturáku atmosféru místa mimo světy. A na ni navázala Stine Janvin, nejméně nápadná perla evropských superfestivalů, zpěvy plastových andělů. Brutálně procesované vokály zněly méně extrémně než na běžné performance/nahrávce Fake Synthetic Voices, o to zajímavější ale bylo zkoumat jejich nuance a témbry.

Následující afterparty v klubu Fuchs2 byla, pravda, méně výrazná, taneční sety převážně místních DJů byly po meditativním pásmu až příliš velký skok, který jsem nepřestál. Zvláštní zmínku si ale zaslouží účast Abadira, spolu s 3Phazem a Zulim jednoho ze zásadních hybatelů velice agilní egyptské scény a mistra spojení severoafrických tradicí s agresivními rytmy.

Dramaturgicky a organizačně perfektní akce si zaslouží jedinou výtku – takovou sestavu by mělo vidět víc lidí. Šlo o produkci velké instituce, která nemusí mít osobní vazby, s nimiž operují takřka všichni na scéně. O to důslednější by měla být komunikace události. Samozřejmě, jde o minoritní scény a nikdo nečeká vyprodané haly, prezentovat tyto pozoruhodné hudebníky uchopitelným způsobem by ale mělo být zásadní.

Info

Synapse Again
13.–⁠15. 9. 2023 Praha
web přehlídky

foto © Miharu Micha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace