Články / Reporty

The Ex a Respect patří k sobě

The Ex a Respect patří k sobě

Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.05.2015

Respect festival je za dveřmi, jeho příznivci si ale letos mohou letos díky koncertním předkrmům hojně zavzpomínat na ročníky minulé. Ostatně vystoupení The Ex s etiopským saxofonistou Getatchewem Mekuriou patří nepochybně mezi festivalová nej, stejně jako personálně propojený projekt ZEA zpěváka Arnolda de Boera, který dorazí do Prahy v pondělí.

Od svého založení roku 1979 se The Ex vyvinuli z anarcho-punku do tavícího kotle rozdílných hudebních stylů: punku, rocku a etnické hudby. Připočtěte nekompromisní kytary, intenzivní dávku často ironických textů i epileptické tanečky a dostanete alespoň rámcovou představu, co je to za bandu. Za šestatřicet let trvání sehráli kolem dvou tisícovek koncertů po celé Evropě, severní Americe i ve své milované Africe, vydali několik desítek alb a EP. Svébytná kapela si hlavu s trendy neláme ani v nejmenším. Zalíbení v africké hudbě je vedlo až k založení Terp Records, jedinečného labelu vydávajícího africké umělce, které bychom jinak v Evropě asi neměli možnost nikdy objevit - třeba skupinu Fendika nebo cirkus Debre Berhan.

To samozřejmě ovlivňuje i skladbu publika, na The Ex potkáte pravověrné punkáče i batikované nadšence. Když konečně čtveřice, posílená o saxofonistu Kena Vandermarka a trumpetistu Nata Wooleyho, vyšla v Praze na pódium, v sálu to zavrnělo blahem dřív, než se ozval první tón.

Pro uši bezesporu pastva, ráznost a nespoutanost baví, každý z nich má vlastní, až mírně autistické taneční pohyby, klátí se do rytmu i mimo. Zpěv je z největší části na „benjamínkovi“ Arnoldu de Boerovi, s kterým měli The Ex velešťastnou ruku. Chlapecké nadšení ho neopouští ani na minutu, při pohledu na něj si chtě nechtě vzpomenete na Hurvínka. Kytaristé Terrie Hessels a Andy Moor sekundují po stranách, záda jim kryje bubenice Katherina Bornefeld, která během večera dvakrát vystřídá de Boera, třeba v relativně novém kousku Top of My Lungs. That´s Not a Virus, Four Billion Tulip Bulbs, dechy někdy zní jak stádo zdivočelých chobotnatců, hlava se vám točí a nejste v tom sami. Ochranka sleduje juchajícího fanouška na pódiu, ale zakročí až po chvíli, pogující nadšenec z míry nikoho nevyvádí. The Ex končí po desíti skladbách s Theme from Konono No. 2, ale nespokojenost je značná, do policejní hodiny kupa času, potlesk přinutí Holanďany přidávat. Jenže i kdyby se zdrželi další hodinu, asi by to nestačilo, celonoční hudební trip by byl to pravé.

A možná je příště zasadit do odlišnějšího prostředí, než je vypulírovaná Akropole. Psychedelie Crossu versus nizozemský post-punk by rozhodně stála za úvahu.

Info

The Ex & Brass Unbound (nl)
21. 5. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto (c) Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace