Články / Reporty

Trsej! Trsám! Trsy!

Trsej! Trsám! Trsy!

Vadim Petrov, David Čajčík | Články / Reporty | 06.09.2016

Tančím s hvězdami, tančím s pečeným jabkem, tančím na valníku. Trsám – zajedno s klackem a šutrem, zajedno s dubem a vápencem, kousek od Berouna – trsám.

Landart je umění v přírodě, umění mimo galerii, často pozorovatel sám sobě musí určit, kde končí dílo a kde už jde o obyčejný les. Zásah lidské ruky může být těžkopádný a věčný, ale i lehký jako pírko, které odvane vítr a dílo zmizí. Na festivalu Trsy v sobě splynuly landartové instalace a performance se širokou hudební dramaturgií.

Statek ve Lhotce u Berouna se na víkend mění v základnu pro výpravy do přírody, základnu, jejímž velitelem je cit. Pokrmy jsou připravovány s láskou, ale bez módního veganského diktátu. Bulgurový salát vedle buřtů, quiche chutná a nikdo netuší, zda-li obsahuje mrtvolu. Na baru jsou vybrané nápoje, exkluzivní hrušky i skvělé pivo Albrecht. Přednášky se nesou v spíše komorním duchu, ale řečníci kvalitně řeční a publikum dychtivě naslouchá. Na workshopech, přednáškách a procházkách po lese se propojují lidé s přírodou, se sebou i s ostatními a společně se potápějí do přátelské nálady. Instaváženým hipsterstvem z Prahy prochází příslušníci nahé společnosti, ze začátku v rámci performance umělecké, posléze drogové a v závěru hledající zmizelé šaty. Kývající se penis tik tak odpočítává vteřiny do závěrečné singularity – východu slunce. Kapitoly z Kmenů naživo, skvělé subkulturní smetiště.

Vzájemný respekt a tolerance dosahují takové úrovně, že nikomu ani příliš nevadí plovoucí program, ve kterém mnoho slibovaného chybí (styďte se, vystupující, co nepřijeli), a zbylé bylo často až o dvě hodiny posunuto vpřed či vzad. V pátek je stage ve stodole, Oldřich Janota působí příliš utahaně a atmosféru vytvoří až šestičlenné noisové uskupení u laptopů. Večer uzavírá Kuba Krejčí noisovým audiovisuálem, obrazovku počítače zavírá dříve, než dojde ke katarzi.

V sobotu se hudba přesouvá na valník. Nezastřešené stagi dodává pocit objemu borovicový obzor a Kalle to v rurálním prostoru sluší. Navazují bizarní Zabelov Group se svým soundtrackem k artovému filmu, my ale odcházíme na přednášku o krajinných prvcích v počítačových hrách. Landart s IT přesahem. Noc projasní Never Sol: korintský sloup jemného světla propojí smrtelníky s baldachýnem oblohy. Poslední výdechy krásné lehkosti, než se struna zlomí v syrové víření afterparty. Na valníku valí live drumandbassová šestice Hard to Frame a zpěvačce odpovídají pokroucené basy. „Pokračovat bude tady nějakej DJ vzadu,” prohlásí s posledním virblem MC. Než se kapela sklidí, statek se noří do chillu. Nastupuje Aid Kid. Hukot ustává, set startuje zvolna, ambientní hudba do statku, ohně hoří, Jon Hopkins signalizuje těm, jejichž pohledy jsou stále svěží. Zhasnem LEDky, trsáme pod hvězdami.

Festival funguje v symbióze s vesnicí, u ohňů posedává místní radní a hasič, cestou z lesa nám fanoušek lokálních dějin radí vhodnější umístění pro počmáranou svítící panenku. Poslední ráno trojice mužů vyřvává epilog, mlátí se větvemi a ranní publikum v kocovině jen skelně přihlíží. Konec poslední performance, improvizované výpravě a Never Sol v ústrety vychází slunce nad Prahou – sedíme na rozhledně a poslední doušky temnoty dopíjíme za hřejivého rána.

Info

Landart festival TRSY
1. - 4. 9. 2016, Lhotka u Berouna
www.trsy.cz

foto (c) Karel Majer

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.