Články / Reporty

Trsej! Trsám! Trsy!

Trsej! Trsám! Trsy!

Vadim Petrov, David Čajčík | Články / Reporty | 06.09.2016

Tančím s hvězdami, tančím s pečeným jabkem, tančím na valníku. Trsám – zajedno s klackem a šutrem, zajedno s dubem a vápencem, kousek od Berouna – trsám.

Landart je umění v přírodě, umění mimo galerii, často pozorovatel sám sobě musí určit, kde končí dílo a kde už jde o obyčejný les. Zásah lidské ruky může být těžkopádný a věčný, ale i lehký jako pírko, které odvane vítr a dílo zmizí. Na festivalu Trsy v sobě splynuly landartové instalace a performance se širokou hudební dramaturgií.

Statek ve Lhotce u Berouna se na víkend mění v základnu pro výpravy do přírody, základnu, jejímž velitelem je cit. Pokrmy jsou připravovány s láskou, ale bez módního veganského diktátu. Bulgurový salát vedle buřtů, quiche chutná a nikdo netuší, zda-li obsahuje mrtvolu. Na baru jsou vybrané nápoje, exkluzivní hrušky i skvělé pivo Albrecht. Přednášky se nesou v spíše komorním duchu, ale řečníci kvalitně řeční a publikum dychtivě naslouchá. Na workshopech, přednáškách a procházkách po lese se propojují lidé s přírodou, se sebou i s ostatními a společně se potápějí do přátelské nálady. Instaváženým hipsterstvem z Prahy prochází příslušníci nahé společnosti, ze začátku v rámci performance umělecké, posléze drogové a v závěru hledající zmizelé šaty. Kývající se penis tik tak odpočítává vteřiny do závěrečné singularity – východu slunce. Kapitoly z Kmenů naživo, skvělé subkulturní smetiště.

Vzájemný respekt a tolerance dosahují takové úrovně, že nikomu ani příliš nevadí plovoucí program, ve kterém mnoho slibovaného chybí (styďte se, vystupující, co nepřijeli), a zbylé bylo často až o dvě hodiny posunuto vpřed či vzad. V pátek je stage ve stodole, Oldřich Janota působí příliš utahaně a atmosféru vytvoří až šestičlenné noisové uskupení u laptopů. Večer uzavírá Kuba Krejčí noisovým audiovisuálem, obrazovku počítače zavírá dříve, než dojde ke katarzi.

V sobotu se hudba přesouvá na valník. Nezastřešené stagi dodává pocit objemu borovicový obzor a Kalle to v rurálním prostoru sluší. Navazují bizarní Zabelov Group se svým soundtrackem k artovému filmu, my ale odcházíme na přednášku o krajinných prvcích v počítačových hrách. Landart s IT přesahem. Noc projasní Never Sol: korintský sloup jemného světla propojí smrtelníky s baldachýnem oblohy. Poslední výdechy krásné lehkosti, než se struna zlomí v syrové víření afterparty. Na valníku valí live drumandbassová šestice Hard to Frame a zpěvačce odpovídají pokroucené basy. „Pokračovat bude tady nějakej DJ vzadu,” prohlásí s posledním virblem MC. Než se kapela sklidí, statek se noří do chillu. Nastupuje Aid Kid. Hukot ustává, set startuje zvolna, ambientní hudba do statku, ohně hoří, Jon Hopkins signalizuje těm, jejichž pohledy jsou stále svěží. Zhasnem LEDky, trsáme pod hvězdami.

Festival funguje v symbióze s vesnicí, u ohňů posedává místní radní a hasič, cestou z lesa nám fanoušek lokálních dějin radí vhodnější umístění pro počmáranou svítící panenku. Poslední ráno trojice mužů vyřvává epilog, mlátí se větvemi a ranní publikum v kocovině jen skelně přihlíží. Konec poslední performance, improvizované výpravě a Never Sol v ústrety vychází slunce nad Prahou – sedíme na rozhledně a poslední doušky temnoty dopíjíme za hřejivého rána.

Info

Landart festival TRSY
1. - 4. 9. 2016, Lhotka u Berouna
www.trsy.cz

foto (c) Karel Majer

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.