V hlavě Eddieho Veddera

Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami. A na nové desce se jimi doslova obklopil. Navíc vzdal poctu těm, které má rád a k jejichž odkazu se otevřeně hlásí.

První Vedderova sólová deska po jedenácti letech, Earthling, kombinuje tvůrčí postoj rockera, kterým zůstává ve stále aktivních Pearl Jam, a písničkáře, jímž se prezentuje na sólové dráze. Už úvodní skladba předestírá, že tentokrát to bude o něco tvrdší, a hned další, Power of Right, vrací svět o třicet let zpět. Tohle je Vedder. Takový, jaký ho známe ze zlatých časů domovské kapely. Ostrý kytarový riff, zdánlivě nenavazující melodické přechody a do toho rozezlený hluboký vokál.

Deska je vůbec tvořená emotivními skoky – od nasranosti v Brother the Cloud (která naráží na sebevraždu Chrise Cornella) přes „rozdováděnou“ Try, která je plná pochopení, že ať se děje cokoliv, má cenu bojovat, a celé album ukončuje On My Way. Ta je autorovým rozloučením. Skladba podobná raným Pearl Jam, ale přitom klidná a umírněná, do níž je zakomponována nahrávka hlasu zesnulého otce, kterého léta považoval za pouhého rodinného přítele.

Písně koření spolupráce s jinými hudebními stars. Na bicí ho doprovází Chad Smith z Red Hot Chili Peppers a na kytaru Josh Klinghoffer, dnes již zase bývalý kytarista stejné kapely. Hudebně pomohli i Elton John, Ringo Starr nebo Stevie Wonder a Vedder se netají jejich inspiracemi, přiznává je. Například Mrs. Mills, kterou nahrál s Ringo Starrem, má hřejivý Beatles vibe a takovou Long Way si snadno spleteme s tvorbou Toma Pettyho. A že na ní spolupracoval Benmont Tench, Pettyho spoluhráč, není náhoda.

Album působí jako průřez hudební historií, od písní takřka folkových přes pop-rock, grunge až po vzteklý punk rock. Ikona grungeových devadesátek nejen že křísí agresi této éry, ale ukazuje i svou jemnější stránku, kterou známe z předchozích sólovek.

Eddie Vedder do svých textů často promítal složitou životní cestu, rodinné problémy i politické názory a nikdy se netajil velkou inspirací v práci kolegů. Na nové desce to není jen inspirace, cíleně se snaží, aby to znělo jako „něco od nich“. Zároveň je pořád naštvaný i frustrovaný, jen někdejší bezvýchodnost, sebelítost a smutek nahrazuje smíření.