Tomáš Jančík | Články / Reporty | 18.01.2024
U vchodu mě míjí muž v dlouhém černém koženém kabátu s buřinkou na hlavě a holí v ruce. Jde pomalým, rozvážným krokem. Franz Kafka to nejspíš není. Ale kdo ví, do obličeje mu nevidím a ve studeném večeru na ulicích Žižkova by to nebylo nemožné. Zvlášť když stojím před Palácem Akropolis a za moment začne Proces. První pražský koncert Kafka Bandu od zářijového vydání alba der Process.
Miloš Dolinský alias Černý tesák, rodák z Jesenické Vidnavy, si podmaní sál jako první. Úvodní drobný technický problém přejde s úsměvem a od začátku je cítit intimita. Vyvolá ji osobním představením sebe i své hudby, vznikající za covidu a věnovanou otci, který se vystoupení nedožil. Přichází zasněná, místy temná půlhodina. Tóny elektrické kytary navozují smutek i melancholii, společně s nenápadnými smyčkami a beaty v pozadí si pak lze připadat jako na osamocené procházce v jinak tiché přírodě. Poklidný výlet naruší jen náhlá změna uhánějícího tempa a několikaminutová prudce blikající světla. Ve stínu bílých světel pak Černý tesák mizí ve tmě.
Během chvíle se sál naplní tak, že se nedá hnout, i přesto že začátek hlavní části večera je ještě daleko. Dav s očekáváním vyčkává na příchod Kafka Bandu. Pět členů se objeví za nástroji a v chladném úvodu přistoupí i frontmani Jaromír Švejdík a Jaroslav Rudiš. Ten s knihou v ruce začíná: „Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť byl, aniž se dopustil něčeho zlého, jednou ráno zatčen,“ zazní úvodní věta románu, vypovídajícím o samotě a nepochopení okolní společnosti. I to je v textu otisknuto a naživo to funguje s přirozenou naléhavostí. Skladba dál eskaluje a od prvního momentu je znát elegance a sehranost všech sedmi členů – černé košile, obleky a klobouky, vizuálně doplňující atmosféru temné Prahy 20. let minulého století, s bezchybně sladěnou souhrou kytar, trubky, bicích, kláves s houslemi i vokálů hlavní dvojice.
Ta se v průběhu celého Procesu střídá a doplňuje, Švejdík opakovaně, s nenápadným úsměvem na tváři, vykřikuje jakoby z dálky tlumeným hlasem neartikulovaná slova. Ve volných chvílích Rudiš nijak neskrývá obdiv ke Kafkovi a k jeho práci. Mezi písněmi s nadšením popisuje skladby v kontextu literátova života i díla. Nazve Kafka Band vzdělávací kapelou, což je trefné. Ale zase tak vážně, jak by se mohlo zdát, se celý večer nebere. S kapkou nadsázky Rudiš překládá a interpretuje dvojjazyčné texty a jejich obsah přibližuje současnosti a popisuje pro něj blízké německo-české vztahy. Když přijde pokřtít album Rudišův německý přítel, oba dva téměř současně, ale každý svým mateřským jazykem, davu sdělí , že v Německu se křtí jen děti a se smíchem polijí CD pivem.
Po Švejdíkově přednesu o dómu shlížejícím na noční Prahu přichází poetický Měsíční svit, který zazní místo německého originálu česky, zase přímo z knihy. Proces, absurdní a svým způsobem i děsivé dílo, je zakončeno hlasitým rockovým Koncem. K závěru zahraje kapela Kafkovu nejkratší povídku Stromy, skladbu oficiálně nevydanou, pomalou a spíše melancholickou. Jestli Kafka poslouchal nevím, kafkovský nádech měl ale tenhle zimní večer od začátku do konce.
Kafka Band + Černý tesák
15. 1.2024 Palác Akropolis, Praha
foto © se svolením Paláce Akropolis
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.