Články / Reporty

Večerní kurz němčiny s Kafkou (Kafka Band + Černý Tesák)

Večerní kurz němčiny s Kafkou (Kafka Band + Černý Tesák)

Tomáš Jančík | Články / Reporty | 18.01.2024

U vchodu mě míjí muž v dlouhém černém koženém kabátu s buřinkou na hlavě a holí v ruce. Jde pomalým, rozvážným krokem. Franz Kafka to nejspíš není. Ale kdo ví, do obličeje mu nevidím a ve studeném večeru na ulicích Žižkova by to nebylo nemožné. Zvlášť když stojím před Palácem Akropolis a za moment začne Proces. První pražský koncert Kafka Bandu od zářijového vydání alba der Process.

Miloš Dolinský alias Černý tesák, rodák z Jesenické Vidnavy, si podmaní sál jako první. Úvodní drobný technický problém přejde s úsměvem a od začátku je cítit intimita. Vyvolá ji osobním představením sebe i své hudby, vznikající za covidu a věnovanou otci, který se vystoupení nedožil. Přichází zasněná, místy temná půlhodina. Tóny elektrické kytary navozují smutek i melancholii, společně s nenápadnými smyčkami a beaty v pozadí si pak lze připadat jako na osamocené procházce v jinak tiché přírodě. Poklidný výlet naruší jen náhlá změna uhánějícího tempa a několikaminutová prudce blikající světla. Ve stínu bílých světel pak Černý tesák mizí ve tmě.

Během chvíle se sál naplní tak, že se nedá hnout, i přesto že začátek hlavní části večera je ještě daleko. Dav s očekáváním vyčkává na příchod Kafka Bandu. Pět členů se objeví za nástroji a v chladném úvodu přistoupí i frontmani Jaromír Švejdík a Jaroslav Rudiš. Ten s knihou v ruce začíná: „Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť byl, aniž se dopustil něčeho zlého, jednou ráno zatčen,“ zazní úvodní věta románu, vypovídajícím o samotě a nepochopení okolní společnosti. I to je v textu otisknuto a naživo to funguje s přirozenou naléhavostí. Skladba dál eskaluje a od prvního momentu je znát elegance a sehranost všech sedmi členů – černé košile, obleky a klobouky, vizuálně doplňující atmosféru temné Prahy 20. let minulého století, s bezchybně sladěnou souhrou kytar, trubky, bicích, kláves s houslemi i vokálů hlavní dvojice.

Ta se v průběhu celého Procesu střídá a doplňuje, Švejdík opakovaně, s nenápadným úsměvem na tváři, vykřikuje jakoby z dálky tlumeným hlasem neartikulovaná slova. Ve volných chvílích Rudiš nijak neskrývá obdiv ke Kafkovi a k jeho práci. Mezi písněmi s nadšením popisuje skladby v kontextu literátova života i díla. Nazve Kafka Band vzdělávací kapelou, což je trefné. Ale zase tak vážně, jak by se mohlo zdát, se celý večer nebere. S kapkou nadsázky Rudiš překládá a interpretuje dvojjazyčné texty a jejich obsah přibližuje současnosti a popisuje pro něj blízké německo-české vztahy. Když přijde pokřtít album Rudišův německý přítel, oba dva téměř současně, ale každý svým mateřským jazykem, davu sdělí , že v Německu se křtí jen děti a se smíchem polijí CD pivem.

Po Švejdíkově přednesu o dómu shlížejícím na noční Prahu přichází poetický Měsíční svit, který zazní místo německého originálu česky, zase přímo z knihy. Proces, absurdní a svým způsobem i děsivé dílo, je zakončeno hlasitým rockovým Koncem. K závěru zahraje kapela Kafkovu nejkratší povídku Stromy, skladbu oficiálně nevydanou, pomalou a spíše melancholickou. Jestli Kafka poslouchal nevím, kafkovský nádech měl ale tenhle zimní večer od začátku do konce.

Info

Kafka Band + Černý tesák
15. 1.2024 Palác Akropolis, Praha

foto © se svolením Paláce Akropolis

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace