Články / Reporty

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý | Články / Reporty | 11.03.2020

Štýrský Hradec je město malé, ale kouzelné; remix Znojma, Kutné Hory a Brna. Jasnou dominantou je Hradní vrch (Schlossberg), pod kterým se rozkládá historické centrum zařazené na seznam UNESCO. Středověký základ doplňuje habsburské baroko, secese i současné stavby a kostely, hradbami a obecně zajímavými zákoutími se to tu jen hemží. Za zvláštní zmínku stojí nespočet dvorků a atrií, z nichž je většina volně přístupná. Podrobný report vyjde v dalším čísle Full Moonu, zatím vybíráme několik zásadních prostorů a vystoupení.

Hatis Noit & Vincent Moon x Mausoleum
Japonská experimentální zpěvačka vystoupila spolu s francouzským filmařem v bohatě zdobené hrobce Ferdinanda II. ve velmi neobvyklém formátu. Dvojice v Grazu předem natočila video, které posloužilo nejen jako projekce, ale také jako zdroj terénních nahrávek, které Moon manipuloval. Zčásti přitom šlo přímo o zpěv Hatis Noit, která tak často doprovázela své minulé já nebo jej naopak vedla. Tohle zdvojení bylo fascinující, zároveň ale konceptem neutrpěla hudební stránka.

The International Nothing x Forum Stadtpark Keller
Sklep kulturního centra uprostřed parku byl nejobyčejnějším prostorem festivalu, právě tady ale proběhlo asi nejsilnější vystoupení. Dvojice klarinetistů The International Nothing hrála takřka bez světel, akusticky, pro pár lidí a výsledky byly intimní a nesmírně působivé zároveň. Duo pracovalo s psychoakustikou („slyšením věcí tam, kde nejsou“) a dolovalo z nástrojů naprosto neuvěřitelné zvuky. Třeba když v nesmírně klidném a precizním setu začal jeden z klarinetistů „hrát“ na nástroj třídenním strništěm.

Roi Vaara x veřejnost
Přiznáváme, že na finského performera Roie Vaaru jsme šli s poťouchlým očekáváním zvukového bordelu a veřejného znechucení. Proč? Vaara podle programu už od 80. let provozuje vystoupení, kdy za sebou tahá elektrickou kytaru po dlažbě. Tenhle popis už ovšem neuvádí, že to není jen tyjátr, ale dotažený koncept. Fin připomněl plochy Earth nebo Sunn O))), ovšem s podivnými disharmoniemi a místy naprosto nepochopitelnými detaily. Buranské reakce okolojdoucích tu nebudeme rozebírat, ale když na závěr dvouhodinového pochodu Vaara došel před kostel Panny Marie Pomocné, kde začínala hrát skladba Charlemagne Palestiny pro zvony, byla to čirá transcendence.

Jessy Lanza x Dom im Berg
Na vrchu Schlossberg se stále nacházejí zbytky hradu, v současnosti je ale minimálně stejně zajímavé to, co se nachází v něm. Skála je provrtaná katakombami, tunely a šachtami a vede skrze ni obří výtah s nejdelší indoorovou skluzavkou na světě (bohužel jsme nestihli vyzkoušet). Zároveň se v těchto prostorech hluboko pod skalním masivem nachází trojice klubů, kde probíhal noční program. Ten byl v rámci Elevate přes pár silných setů – 3Phaz, Giant Swan – spíš slabší položkou. Částečně to byl problém konzumního techna, částečně špatné konstelace okolností. Příjemný, nikoli banální elektronický pop Jessy Lanzy padl za oběť pártychtivému davu i nedomyšlenému zvuku a v prostoru se zkrátka rozplynul. Jen pár posledních skladeb fungovalo obstojně. Podobný osud stihl i set zvukově spřízněné Ouri.

Acousmonium x MUMUTH
Poněkud utajenou specialitou letošního Elevate byla přítomnost legendárního prostorového „soundsystemu“ Acousmonium, který navrhli v 70. letech výzkumníci z francouzského institutu Le Groupe de recherches musicales (GRM). Retrofuturistická sestava byla umístěná v působivém moderním prostoru MUMUTH, kde se sešla vyloženě allstar sestava experimentální hudby. Nejvíce nás přitom zaujaly neexistující lidovou hudbou nasáklá skladba Petite symphonie intuitive pour un paysage de printemps od elektroakustického mistra Luca Ferrariho, zvukový dokument z těžebních oblastí Ore od B. J. Nilsena a, neshodně, méně známá francouzská skladatelka Michèlle Bokanowski (Václav), která využívala doslovnějších, ale důmyslných melodií a hypnotizujících smyček, a virtuózní korejská cellistka Okkyung Lee (Jan), která dokázala přesvědčivě podat i naprostý rozpad kompozice.

Info

Elevate Festival 2020
4.-8. 3. 2020 Štýrský Hradec, Rakousko

foto © Valerie Maltseva, Clara Wildberger, David Visnjic (Elevate Festival)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?