Články / Reporty

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 08.06.2022

Vyhrazenou půlhodinku využil Woodkidův předskokan Awir Leon nadmíru poctivě. Jeho sólové vystoupení nebylo obligátním doplňkem programu, ale kvalitním r’n’b, soul a elektro recitálem. Vlastním jménem Francois Przybylski je zdatný zpěvák a nadto tanečník, předvedl vlastní street dance choreografii a dav se slušně roztančil.

Jako by nebylo nač čekat. Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno. Pod náporem masivního zvuku se takřka 3 000 lidí dalo synchronně do pohybu. Na pódiu byli dva bubeníci, smyčce, dechy, klávesy… A přitom by si charismatický producent v montérkovém overalu a kšiltovce vystačil díky svému nenapodobitelně hlubokému témbru s komornější sestavou. Což také v průběhu večera několikrát demonstroval.

Woodkid po úvodní skladbě avizoval, že bude hodně povídavý - je skoro na konci šňůry a chce si čas s námi užít. A tak vzpomínal na vydání prvního singlu, na začátek kariéry… Proslovy nepřekážely, hlavně díky jeho nevtíravému humoru. „Ani se nebudu ptát, jak se máte, protože mi připadáte dost ready,“ prohlásil s trackem Enemy. Pak přišly Pale Yellow, Brooklyn, I Love You… Neměl problém odpojit se od odposlechu, aby nás slyšel zpívat, ani si sám ze sebe utahovat, že je nejlepší byznysmen, když vydal album S16 uprostřed pandemie.

V určitých chvílích balancoval na hraně komedianství, zvláště když si „začal hrát s volume publika” nebo přehrával rozpaky. Pak ale zvážněl, když vyprávěl, jak je pyšný na skladbu In Your Likeness. A že si vždycky myslel, že politika a svět umění se nikde nestýkají, ale pak napsal Minus Sixty One. Právě tahle skladba, když se halou impozantně klenul sampl tokijského souboru Suginami Junior Chorus, patřila k nejlepším momentům večera.

Woodkid neměl stání. Tancoval, pobíhal, často se objevil na rampě, z pohledu většiny publika takřka neviditelné, nad úrovní kapely. Díky tomu „levitoval” v centru strhující, sedm metrů vysoké videoprojekce. Jen jedinkrát se z pódia úplně stáhl, aby dal vyniknout kapele - když zazněla část epického repertoáru vytvořeného pro fashion show Louise Vuittona v Louvru.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Ještě k režii spektakulární podívané obecně - z díků Woodkida bylo jasné, že obří štáb připravoval show od brzkého rána. Jen v technickém ringu pracoval za dvanácti obrazovkami čtyřčlenný tým, v závěrečných titulcích figurovaly desítky jmen. A světelný design a projekce hrály během večera klíčovou roli. Všestranně nadaný Woodkid posunul vizuální koncept živých vystoupení na novou úroveň. Slowmotion destrukcí, 3D scany hořícího dýmu a ohnivých oblak, nadpozemské krajiny… oslňovala nás symbolika strojů i detaily organické růstové matérie z klipu Goliath. Mistři světel střídali intimní stínohry a nepropustné linie jasu, opakovaly se kontrasty krvavě červené a čistých, bílo-modrých aranží. Zatmívačka padala s posledním tónem každé skladby, oddělily se tak jednotlivé „kapitoly“ a koncert nabyl až ke dvěma hodinám.

Přídavky servíroval rovnou: „Něco mi říká, že chcete ještě,” chichotal se před posledními singly Goliath a Run Boy Run. Jako by sám neměl pochyb, že očekávání vrchovatě naplnil. Hrdina noci, autor, dramaturg a bavič odcházel vyprovázen nekončícím zpěvem publika, neochotně a pozvolna.

Info

Woodkid (fr) + Awir Leon (fr)
7. 6. 2022 Forum Karlín, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace