Články / Reporty

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 08.06.2022

Vyhrazenou půlhodinku využil Woodkidův předskokan Awir Leon nadmíru poctivě. Jeho sólové vystoupení nebylo obligátním doplňkem programu, ale kvalitním r’n’b, soul a elektro recitálem. Vlastním jménem Francois Przybylski je zdatný zpěvák a nadto tanečník, předvedl vlastní street dance choreografii a dav se slušně roztančil.

Jako by nebylo nač čekat. Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno. Pod náporem masivního zvuku se takřka 3 000 lidí dalo synchronně do pohybu. Na pódiu byli dva bubeníci, smyčce, dechy, klávesy… A přitom by si charismatický producent v montérkovém overalu a kšiltovce vystačil díky svému nenapodobitelně hlubokému témbru s komornější sestavou. Což také v průběhu večera několikrát demonstroval.

Woodkid po úvodní skladbě avizoval, že bude hodně povídavý - je skoro na konci šňůry a chce si čas s námi užít. A tak vzpomínal na vydání prvního singlu, na začátek kariéry… Proslovy nepřekážely, hlavně díky jeho nevtíravému humoru. „Ani se nebudu ptát, jak se máte, protože mi připadáte dost ready,“ prohlásil s trackem Enemy. Pak přišly Pale Yellow, Brooklyn, I Love You… Neměl problém odpojit se od odposlechu, aby nás slyšel zpívat, ani si sám ze sebe utahovat, že je nejlepší byznysmen, když vydal album S16 uprostřed pandemie.

V určitých chvílích balancoval na hraně komedianství, zvláště když si „začal hrát s volume publika” nebo přehrával rozpaky. Pak ale zvážněl, když vyprávěl, jak je pyšný na skladbu In Your Likeness. A že si vždycky myslel, že politika a svět umění se nikde nestýkají, ale pak napsal Minus Sixty One. Právě tahle skladba, když se halou impozantně klenul sampl tokijského souboru Suginami Junior Chorus, patřila k nejlepším momentům večera.

Woodkid neměl stání. Tancoval, pobíhal, často se objevil na rampě, z pohledu většiny publika takřka neviditelné, nad úrovní kapely. Díky tomu „levitoval” v centru strhující, sedm metrů vysoké videoprojekce. Jen jedinkrát se z pódia úplně stáhl, aby dal vyniknout kapele - když zazněla část epického repertoáru vytvořeného pro fashion show Louise Vuittona v Louvru.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Ještě k režii spektakulární podívané obecně - z díků Woodkida bylo jasné, že obří štáb připravoval show od brzkého rána. Jen v technickém ringu pracoval za dvanácti obrazovkami čtyřčlenný tým, v závěrečných titulcích figurovaly desítky jmen. A světelný design a projekce hrály během večera klíčovou roli. Všestranně nadaný Woodkid posunul vizuální koncept živých vystoupení na novou úroveň. Slowmotion destrukcí, 3D scany hořícího dýmu a ohnivých oblak, nadpozemské krajiny… oslňovala nás symbolika strojů i detaily organické růstové matérie z klipu Goliath. Mistři světel střídali intimní stínohry a nepropustné linie jasu, opakovaly se kontrasty krvavě červené a čistých, bílo-modrých aranží. Zatmívačka padala s posledním tónem každé skladby, oddělily se tak jednotlivé „kapitoly“ a koncert nabyl až ke dvěma hodinám.

Přídavky servíroval rovnou: „Něco mi říká, že chcete ještě,” chichotal se před posledními singly Goliath a Run Boy Run. Jako by sám neměl pochyb, že očekávání vrchovatě naplnil. Hrdina noci, autor, dramaturg a bavič odcházel vyprovázen nekončícím zpěvem publika, neochotně a pozvolna.

Info

Woodkid (fr) + Awir Leon (fr)
7. 6. 2022 Forum Karlín, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pot, smrad a Nové Dillí (Bloodywood)

Václav Valtr 16.03.2023

Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.

Takhle nás nevítají ani matky (Warhaus)

Maria Pyatkina 15.03.2023

Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.

Žádná planeta B (King Gizzard & The Lizard Wizard)

Tomáš Hambálek 15.03.2023

Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.

Pohádky na Rýně (Peel Slowly and See 2023)

Michal Pařízek 13.03.2023

Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…

Slovo tíseň (Preoccupations)

David Stoklas 12.03.2023

Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.

Memento mori (Murcof + Sergi Palau)

prof. Neutrino 12.03.2023

Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.

Pivo, pot a cizí krev na triku (Dune Rats)

Tomáš Hambálek 07.03.2023

Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...

Něco mimořádného (Kayo Dot)

Václav Valtr 05.03.2023

Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.

Lucerní snění (Algiers)

Lukáš Grygar 26.02.2023

Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...

No garden for your kids to play (The Black Angels)

David Stoklas 10.02.2023

Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace