Články / Sloupky/Blogy

Žebříčky Full Moonu: album roku 2019

Žebříčky Full Moonu: album roku 2019

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 14.01.2020

Nečekané, očekávané, plné emocí, syrové i surové. Redaktoři Full Moonu i jejich blízké okolí rekapitulují hudební rok 2019. Tentokrát připomínáme v dojmech a pocitech nejlepší desky. Těžko hledat shodu, když v rybníce plave tolik pestrých ryb. Přesto se některá jména opakují a jiná zas dokreslují žánrovou i výrazovou pestrost. Našli jste tu i svoji nejzásadnější nahrávku?

Akana
Nick Cave and the Bad Seeds – Ghosteen
Ten balvan, ta temná hromada, která ho zavalila, je pořád strašně těžká. Ale teď slyším Nicka Cavea, jak se zpod ní bolestně, ale usilovně dere ven, natahuje se po světlu a já jsem z toho naměkko ještě víc než před třemi lety. Ghosteen je stejně jako Skeleton Tree nemilosrdná emocionální ždímačka, ale funguje jinak. Víc melodií, víc barev (už obal napovídá), víc naděje. Očistná nádhera.

Tinariwen – Amadjar
S každou další deskou mají u mě ve výročním žebříčku místo prakticky předem rezervované a na Amadjar nenacházím žádnou známku toho, že by snad chtěli předplatné rušit. Karavana jede dál se stejně ušlechtilou melancholií. Assouf.

Vampire Weekend – Father of the Bride
Byl jsem před vydáním nové desky dost nervózní, o to radostnější bylo zjištění, že ani nevyhořeli, ani „nepřetáhli nápřah“, prostě že jim to jde se stejnou lehkostí a invencí jako dosud.

Vladimír Mišík – Jednou tě potkám
Proti ETC... nemůžu říct křivého slova, ale evidentně musel přijít krok do neznáma, aby Mišíkovy písničky takhle rozkvetly. Už takových dvacet let se nad každým jeho albem uznale pokyvuje hlavou ve smyslu „nejlepší od ETC...2“, ale v hloubi duše mi pokaždé hlodalo podezření, že je to tak trochu přání otcem myšlenky. Teď už je to pravda. Nabeton.

Nerez & Lucia – s/t
Nečekaně silný a trestuhodně přehlížený restart. Neřež bez Navarové jsem sledoval spíš jen zběžně a v hodnocení lavíroval mezi „slušné“ a „nic moc“. Nová deska pod starým názvem a s Lucií Šoralovou je ale stejná liga jako Masopust a spol. Šoralová nemůže nahradit Zuzanu Navarovou, její projev je jiný, v dobrém slova smyslu teatrálnější (no jasně, muzikály), ale do Vřešťálovy a Sázavského hudby zapadá perfektně.

Šimanský & Niesner – Písně neznámé
Americký primitivismus? Donedávna jsem netušil, že takhle pojmenovaný styl vůbec existuje. Jakub Šimanský na obou loňských deskách dokazuje, nejenže ho dokonale zvládá, ale hlavně, že v něm dokáže nacházet spoustu zpestřujících vrátek jinam. Instrumentální lahůdka.


František Formánek
The Caretaker – Everywhere at the End of Time – Stage 6
Poslední díl z více než šestihodinové série ambientních alb, v níž se Leyland Kirby alias The Caretaker zabývá průběhem Alzheimerovy choroby. Závěrečných dvacet minut a následná minuta ticha patří k nejsilnějším hudebním zážitkům posledních let.

Jessica Pratt – Quiet Signs
Jessica si dříve vystačila s akustickou kytarou a domácím lo-fi zvukem. Na novém albu se přesunula do profi studia, přidala tu a tam piano, smyčce nebo jemné zvuky syntezátorů a výsledek je famózní. Její hlas je po náročném dni lepší než panák whisky.

Teebs – Annica
Podzimní krasosmutnění v hiphopových rytmech. Pět let čekání na nové album se vyplatilo.

Barbora Kadlčíková
Nick Cave and The Bad Seeds – Ghosteen
Heilung – Futha

Jakub Koumar
Cult of Luna – Dawn to Fear
Jen málo jmen se může honosit tak legendárním statusem jako Cult of Luna. Jedna z kapel, pro níž je postmetal základním smyslem existence, hledá po fenomenálních deskách Vertikal a Mariner svoje kořeny a trhá je i s hroudami hlíny ze země. A je to náramně vydařená sklizeň.

Fennesz – Agora
Fennesz má zkušeností na rozdávání a zároveň umí neustále překvapovat. Jeho zvukový rozmach je neskutečně pestrý, což potvrdil i na nejnovější desce Agora. Desce intenzivní a zároveň minimalistické. Fennesz si pohrává s velkolepostí i zvláštní lidskou opatrností a pokorou. První sólová deska za posledních pět let neryje hluboko pod kůži, ale dlouze škrábe po pokožce díky lehkým dronům i mutovaným kytarám, a to je velmi příjemný pocit.

Sunn O))) – Life Metal
Nekorunovaní králové současného drone metalu mají skvělou kondici. I po těch letech neztrácí jejich nekonečné brumění nic na uhrančivosti. Life Metal jsou obrovská dronová pohoří, které je radost zdolávat, i když to občas není vůbec snadné. Ale s tak mohutným kytarovým zvukem v zádech není nemožné vůbec nic.


David Kresta
Bruce Springsteen – Western Stars
Bruce je poslední kovboj a Western Stars je soundtrackem amerického západu. Sólovka bez E Street Bandu, silná, dojemná.

Tool – Fear Inoculum
Klasickou formu sloka-refrén-sloka opustili Tool už někdy v devadesátkách. Fear Inoculum je dalším albem bez omezení, Keenan a spol. se nenechají svazovat obecným kánonem a nová deska je opět velkým dobrodružstvím. Při druhém poslechu zní jinak než při prvním a napotřetí objevíte spoustu nového!

Aurora – Step 2: A Different Kind of Human
Vydařené pokračování loňského Step 1 a obrovský skok od tři roky starého debutu.

Veronika Kubanková
The Caretaker – Everywhere, An Empty Bliss
TNGHT – II
Murlo – Dolos

Richard Kutěj
Vanessa – Ghost Army
Přímo, tvrdě, úderně, energicky i temně. Elektronické album plné hitů o mnohém hnusu současné reality, přesto vtipné a svěží. Nasrat!

B4 – Plastová okna
Barevná elektronika, od dubu po funky, hudebně i textově vtipné, ironické, přímé. Takhle zní radost z experimentu proměněná v dotažené a zvukově skvěle ošetřené elektronické songy.

Děti deště – V bytě nad řekou
Prasácký noise rock’n’roll protkaný industriální syrovostí. Zaslouží si poslech tuze nahlas.


Radovan Lakoštík
Brutus – Nest
Nežná brutalita, neuveriteľný hlasový fond a prirodzená chytľavosť všetkých piesní od začiatku až po koniec. Ten pocit, keď niekto spraví album presne pre „vás“.

Fara – Továreň na odpadky
Úprimné, naivné, špinavé punkové retro s textami od srdca a bez prílišnej štylizácie a príkras. „Anjeli zvestujú nanebovstúpenie debility. Nič sa nevyrieši!“

Inus – Western Spaghettification
Šup do blázinca! Experiment pre tých, ktorí budú musieť prehodnotiť frázu „počul som už všetko“.

Daniel Lukács
Funereal Presence – Achatius
Jsou desky, které uhranou svou unikátností. Pak ty, které nic nového nepřinášejí, ale dělají žánrové tradici takovou čest, že je nelze ignorovat. Achatius je tím případem. Funereal Presence se drží staroškolských blackmetalových pravidel a vytvářejí poctivou porci temnoty, která je co do hudby vypiplaná, a hlavně silně atmosférická. Achatius evokuje nejtemnější liturgické výjevy, nemálo podobné tomu zachycenému na obalu. Deska nabízí nejčistší, místy až magickou esenci black metalu, ke které se většina kapel nikdy nepřiblíží.

Lingua Ignota – Caligula
Druhá deska Kristin Hayter dotahuje k dokonalosti vše, co předestřela předchozí All Bitches Die. Caligula konejší jemnými vokálními linkami a subtilní barokní instrumentací jen proto, aby posléze šokovala noise-sludgeovými explozemi a znepokojujícími vyřvanými litaniemi. Materiál natolik originální a autentický, že s přehledem předhání letošní nejambicióznější experimentální desky včetně té od Swans, a zároveň staví Hayter vedle avantgardních kněžek, jako jsou Diamanda Galás nebo Nina Hagen.

Profane Order – Slave Morality
Není jednoduché stvořit hudební zlo, které navzdory prvotní neproniknutelnosti a všeobecné chaotičnosti ve výsledku dává určitý, většinou zvrácený smysl. Letos se to povedlo jen pár kapelám. A žádné tak efektivně jako Profane Order. Slave Morality je zlá, agresivní a svým způsobem hnusná deska, která i tak velmi baví. Téměř na kost ohlodaný war metalový nihilismus je totiž ucelený, precizně vyprodukovaný a skvěle zahraný.


Jiří Vladimír Matýsek
Leonard Cohen – Thanks for the Dance
Naprosto dokonalá tečka za umělcovou kariérou, ne jen prázdný výškrabek z archivu. Prostota, čistota, meditativnost, která zasahuje na těch správných místech.

Nick Cave & The Bad Seeds – Ghosteen
Podobně funguje i Nick Cave a jeho Ghosteen, minimalistická oslava smutku, truchlení a způsobů, jak se vyrovnat s těmi nejhoršími událostmi v lidském životě. Obě alba k sobě mají hodně blízko, nejdou posluchači na ruku, ale zároveň mu otevírají zákoutí duše, do kterých nemáme tolik příležitostí nahlédnout.

Black Midi – Schlagenheim Nakonec mě ta divnost dostala. Napoprvé spousta otazníků a hlavně přemítání nad tím, co na tom, sakryš, všichni vidí. Na podruhé lepší a pak už to jenom stoupá.

Richard Michalík
Nick Cave & The Bad Seeds – Ghosteen
Hlboká meditácia. Ťažko uchopitelná nahrávka, ktorej sa poslucháč musí venovať. Nechať plynúť a pozorne počúvať. Je to konverzácia s celým svetom cez vlastnú traumu. Žiaden kúsok hudby nebol tak povznášajúci a plný bolesti zároveň.

Veronika Miksová
Fat White Family – Serfs Up
Aldous Harding – Designer

Purple Mountains – s/t
Nejsmutnější sebevražda tohoto roku a nejhezčí deska. Řekni mi, že to nebylo jen kvůli tvýmu zkurvenýmu otci, tý americký lobistický svini. Lately, I tend to make strangers wherever I go, Some of them were once people I was happy to know.


Jaroslav Myšák
Tyler, the Creator – Igor
Nejvýraznější Tylerův odklon od rapu je nakonec jeho nejzajímavější deskou.

Michal Pařízek
Kim Gordon – No Home Record
Nečekal jsem nic a dostal všechno.

Purple Mountains – s/t
O tomhle se moc mluvit nedá. Snad jen že bych jí sem dal, i kdyby to David nevzdal.

Rhiannon Giddens feat. Francesco Turrisi – There Is no Other
Tradice jinak.

Tři jsou málo, stejně jako deset nebo dvacet. Další takhle namátkou, o většině jsem stejně nějak a někde psal: Nérija, Sudan Archives, Fat White Family, Bruce Springsteen, Snapped Ankles, New Model Army, HTRK, Mike Patton & Jean-Claude Vannier, Lankum, Swans, Membranes, Theon Cross, Binker Golding, Fumaça Preta, Tindersticks, Tinariwen, Spelling…

Vadim Petrov
Post-hudba – Není se na co těšit
Tohle je hodně osobní, Seriály hrály u zrodu Náplavky a Smrt Letný stojí u jejího pádu. Pro ty, kdo s Post-hudbou stárnou, jde o kultovní záležitost, ostatní možná slyší jen fňukání. „Není mi dobře, nechci se o tom bavit, seru na to, miluju tě!“


Dominik Polívka
Pile – Green And Gray
Krásné, propracované a podvratné album neúnavného Ricka Maguira. Pilné harmonie a zdravá dravost. Tohle zraje.

The Austerity Program – Bible Songs 1
Výběr nejhorších částí ze Starého zákona, zhudebněných v šesti skladbách industriálního dua. Nekompromisní podobenství lidského utrpení. Moses! What the fuck!

Coilguns – Watchwinders
Neuhlazené album eklektických Švýcarů nahrané během jednoho měsíce uprostřed turné bez větších příprav je překvapivě detailní, úplné a nápadité. Černý kůň mathcorové větve.

Maria Pyatkina
Lizzo – Cuz I Love You
Fenoménu Lizzo jsem se bránila docela dlouho – body positivismus mě moc nezajímal. Jenže pak jsem naštěstí zjistila, že o to (skoro) vůbec nejde. Lizzo má nejen velký obvod pasu, ale i skutečně velký hudební talent, charisma a smysl pro sebeironii. Cuz I Love You má všechno: elegantní mix všech žánrů černé hudby včetně aktuálních trapových hooků, vynikající detailní produkci, emoce, humor a sílu charakteru. Tahle deska se dá rozebrat na citáty a rozdat je všem holkám, co se ještě z nějakého důvodu nemají rády. I know I’m a queen, but I don’t need your crown!

Jan Starý
Cucina Povera – Zoom
Úžasné, ta odvaha vydat pouhý rok po debutu de facto jeho remix v syrovější, volnější podobě. Ještě úžasnější je, jak dobře tenhle synťákový šamanismus funguje.

King Midas Sound – Solitude
Jedno z nejpřesvědčivějších zhudebnění zdrcujícího smutku/deprese.

I Jahbar and Friends – Inna Duppy SKRS Soundclash
Překrásné dancehallové a dubové mutace od Duppy Gun na Bokeh Versions.


Jonáš Sudakov
Tyler, the Creator – Igor
Najucelenejšie dielo od Tylera doteraz. Vlastný roztržitý prístup k hudbe skombinoval s pharrellovskou uhladenosťou a výsledok doviedol k dokonalosti. V postave zlomeného Igora sprevádza poslucháča skrz expresionistické zachytenie jeho emócií v komplikovanom vzťahu.

Danny Brown – uknowhatimsayin¿
Skvelé beaty, skvelá flow, skvelé punchlines – Danny Brown šiel k prapodstate rapu a bez ničoho naviac sa tak nenápadne zaradil medzi minulých aj súčasných GOATs (Greatest of All Time) na scéne.

Jakub Šíma
Tyler, the Creator – Igor
Příběhů o tom, jak se z neurvalého gaunera stal výrazný hudebník, módní ikona a originální persona najdete na internetu mnoho (a jeden i v jednom z předešlých čísel Full Moonu). Tady stačí říct, že Igor je zatím nejvýraznějším potvrzeních Tylerových pozic.

Clipping – There Existed an Addiction to Blood
Béčkové horrory, industriální lomoz, agresivní rap a kalifornské slunce. Vítejte u Clipping, kteří originálně kombinují neústupný důraz jednotlivých tracků a sebeshazující nadhled skitů vysamplovaných z klenotů pokleslé kinematografie.

DaBaby – Kirk
Potom, co Chance the Rapper vydal svoji jednoznačně nejhorší desku (já ho do tý doby měl fakt rád), je Kirk aspoň malá náplast v kategorii mladých rapperů (Tylera už nepočítáme). Bez píčovin, trapové onanie a dalších otravných částí. Kirk není nejlepší deska roku 2019, ale byla by škoda jí přehlédnout.

Flying Lotus – Flammagra, Danny Brown – U Know What I'm Sayin?, Earl Sweatshirt – Feet of Clay, Slowthai – Nothing Great About Britain, Jpegmafia – All My Heroes Are Cornballs, Little Simz – Grey Area, Wiki – Oofie, Maxo Kream – Brandon Banks, FKA twigs – Magdalene, Rapsody – Eve, Rico Nasty and Kenny Beats – Anger Management, Lil Ugly Mane – Songs That People Emailed Me About Asking Why I Hadn't Put Them on Streaming Platforms a další.


Lucie Tlustošová
Palma – Starý duch
Silná osobní výpověď o vnitřních bitvách, které jsou tak blízké každému z nás.

Sleaford Mods – Eton Alive
Drzé a sarkastické komentování společenské situace v UK. Sleaford Mods ale neplivou jen kolem sebe, sympatické je, že si dokáží nasypat popel i na vlastní hlavu. Tihle dva zas a znova dokazují, jak je osvěžující, když má někdo koule a nebojí se věci říkat tak, jak je skutečně vidí.

Charlie XCX – Charli
Skvělá ukázka toho, že i pop se dá dělat originálně.

Waghiss
Illegal Illusion – Dried Blood Syndrome
Dvadsať rokov, bracho, každý deň, jebem hudbu do hlavy, nevyzerá to, že prestanem.

Idea – Tempo
Těším se, až budu na tuhle soupisku koukat za rok nebo ještě později. FVLCRVMův futurismus a Pepkova fotr flow jen tak nezestárne. Zraje!

Gattaca – Monumenty selhání
Kdy už to jako lidstvo konečně pochopíme a dobrovolně vychcípáme?!

Pacino – 7″’
Hymny! Totální hymny!

Gleb – Gauč Storytelling
Vieš, čo je horšie ako tvoj rap? Hm… Nič!

Show Me the Body – Dog Whistle
Banjo!!!

Cave In – Final Transmission
Smutek.

Russian Circles – Blood Year
Krvácení.

Big Brave – A Gaze Among Them
Meditace.

Martina Wes
Cave In – Final Transmission
Pile – Green and Gray
King Gizzard & The Lizard Wizard – obě

Info

foto © Tino Vacca

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr na doma: Seattle rulez!

Michal Pařízek 02.04.2020

Sub Pop oslavuje třicet dva let na scéně masivní slevou, která běží od včerejška do poloviny dubna a v jejich katalogu je toho na výběr opravdu spousta.

Art Side of the Moon (na doma): Kreativní tenzi ani virus neochromí (II.)

Petra Juráčková 02.04.2020

Posledně jsem představila některé zahraniční galerie a muzea, které umožňují virtuální náhled do svých sbírek či expozičních prostorů. A tady pár tipů na domácí nabídku.

Šejkr na doma: Sami v kině

Michal Pařízek 01.04.2020

Já jsem trochu asociál, takže zatím dobrý,“ píše mi kamarádka a rozhodně není sama. Čím dál častěji mě ale napadá, co tohle sociální vytržení s lidmi udělá...

Anime na doma: Čarodějka Kiki, sousedé Jamadovi i tanuki

Karel Veselý 01.04.2020

Nejvyšší level zasvěcení je zhlédnutí všech krátkometrážních filmů promítaných exkluzivně v Muzeu Ghibli v tokijské čtvrti Mitaka.

Šejkr na doma: Nepříjemný doušek?

Michal Pařízek 31.03.2020

Dubnové číslo v tiskárně, co dále? Teaser na květnové číslo, pan Metnar i Bitches Brew.

Na doma: Krása v opakování

Aneta Kohoutová 31.03.2020

Na internetu probíhá hluboká těžba lidského potenciálu, ale mně se zrovna chce prostě jenom být.

Šejkr #60: "My long view’s blurry by snow, streaming cast and tones..."

Michal Pařízek 30.03.2020

Dneska jen pár slov, o to více písniček. Taky jste si všimli, že hudbu posloucháme jinak, když je člověk o samotě?

Videohry na doma: Opakovaním k dokonalosti

Jonáš Sudakov 30.03.2020

Keď počúvam ľudí po tridsiatke s leskom v očiach opisovať, ako sa im pohyb pretáčania kaziet ceruzkou vryl do svalovej pamäte, môžem iba zaplakať.

Šejkr na doma: „Všechnu moc imaginaci.“

Michal Pařízek 29.03.2020

Víkendový volnější režim neznamená, že si ničeho nevšímáme. Zvlášť příkladů od těch, které bychom měli následovat.

Art Side of the Moon (na doma): Kreativní tenzi ani virus neochromí

Petra Juráčková 29.03.2020

Řada hudebníků, herců a dalších umělců všeho druhu zásobuje internet neustálým přísunem svého karanténního umění. Ani instituce jako galerie nezůstávají pozadu.