I tak jde ale o výjimečný počin plný ojedinělé nálady prolínající devadesátkové prostředí bank s argentinskou prérií a hledáním svobody.

Velmi věříme dreampopovým whyohwhy, a to dokonce tak, že vystoupí i v rámci chomutovského edice putovního festivalu Moody Moon Noize. Anebo taky v Boskovicích.

Potlesk vestoje, doprovázející závěrečné titulky, považuji za jednu z největších nesoudností, co jsem tu letos zažil.

Nemuseli přitom navštívit jediný z nepřeberného množství stánků s alkoholem, hospod, barů a nemilosrdně dunících klubů, stačí se poctivě držet programové nabídky.

Malou pozvánku nám poskytl programový ředitel festivalu Tomáš Vobořil, podělil se s námi i o pár osobnějších křižovatek.

Po pomalém, tlumeném, meditativním zážitku jdou dělat jen dvě věci, jít spát, nebo se nastřelit půlnočním filmem. Volím druhou možnost.

Jihočeské formace Nāv a Lūt spojuje nejen geografická blízkost, přátelství a tři písmena v názvu. Pojítkem je i svojské pojetí toho, jak přistupují ke svým žánrům.

V honosně působícím Puppu otevírá projekci festivalová znělka s Dennym DeVitem. Nepatří mezi mé nejmilejší, ale na rozdíl od některých jiných není nudná.

Sibiřské gulagy v oblasti Kolymy byly místem tvrdé práce na spojovací cestě mezi Jakutskem a Magadanem, kde si svůj trest odpykávali nejhorší nepřátelé státu.

Prázdniny. To pro mě věky neplatí, přesto tenhle den vnímám jako jakýsi milník. Startovní čáru. Portál, za kterým je všechno na chvíli jinak.

Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.

Téma dovolená jako stav mysli se propisuje nejen do některých programových bodů, ale především do celkové atmosféry festivalu.

Billy F. Gibbons byl vždycky vtipálek. Ostatně, celí ZZ Top byli a jsou v jistých ohledech parodie na hvězdné manýry. Praha ho poprvé přivítala mimo domovskou kapelu, s projektem The…

„Can’t you just fucking decide what your name will be?“ si vyslouží nespokojené bučení. Není první, u koho si říkám, že by měl víc zpívat než mluvit.

Sentimentální nota ostatně rezonuje i dekonstrukcí symboliky dívčího věku, kterou se producentka snažila tematizovat na Random Girl.

Nakolik se jedná o záležitost pro hudební fajnšmekry a nakolik jde jen o další z podobných festivalů?

Na co nás pozve Čurby v rámci letošního ročníku Obscene Extreme? Jedenáct jmen přímo od srdíčka! A to bije velmi rychle.

The Beggar se ovšem neutápí v temných vlnách. Ačkoli skladba Michael Is Done může textově vystrašit, její oslavné vyústění povznáší.

S frontmanem Harrym McVeighem jsme si povídali o loňské desce, dopadech umělé inteligence na hudbu nebo proč bychom neměli letět na Mars.

Snad je to tím, z jak bezedného rezervoáru kulturních odstínů festival Respect čerpá, a určitě tím, s jak neomylným instinktem do něho pořadatelé sahají...