redakce | Články / Sloupky/Blogy | 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv. Druhé pozice ve výročním hlasování redaktorů Full Moonu obsadily formace značně rozdílné, ovšem punkové kořeny, ty mají podobné.
Domácí
2. Tábor – Údolí hvězd (Day After) 72 bodů
Při poslechu pražské skupiny padají interesantní hudební přirovnání nejrůznějšího druhu, od Oldřicha Janoty nebo Vladimíra Václavka přes Bratry Orffy až po Lankum, Earth nebo samotné Sunn O))). Na každém šprochu sice pravdy krajíček, zároveň u málokteré kapely jsou taková hledání marnotratnější. Čtveřice, která stojí dalšími končetinami (nejen) ve formacích Vole, Oswaldovi nebo MaVa, fascinuje od svých počátků a není náhodou, že deskou roku magazínu Full Moon se stal jejich předchozí titul Liebe (2020). Tábor změnili label, ale nikoli kvality. Údolí hvězd je magické i skličující, navíc odkazuje k tvorbě snad jediného tuzemské prokletého básníka Karla Šebka.
„Nostalgické ladění posluchačům dopřeje idylu švédského venkova dětí z Bullerbynu, ale nese v sobě i mnoho pochmurného. Je to také čítanka lidských emocí a životních situací. Přesto album Údolí hvězd působí oproti prvotině Liebe méně depresivně, ale i méně pateticky. Ne že by patetičnost skladbám a Táboru obecně neslušela, ale je to důkazem, že kapela ve své tvorbě umí překračovat vlastní stín. Vedle toho deklarovaná láska k volnému pohybu, motiv opouštění uspěchaného, přitakání všednosti zde rezonuje v nejlepších tónech.“ (Dód, Headliner)
Zahraniční
2. Danny Brown & JPEGMafia – Scaring the Hoes (AWAL | Peggy) 43 bodů
Ještě začátkem loňského roku nenasvědčovalo nic tomu, že by Danny Brown porušil svoje mlčení nastalé v říjnu 2019. Uplynulo sotva deset měsíců letošního roku a má na kontě hned dvě další alba, která se ve výročních žebříčcích potkávají pravidelně. Brown se spolu s dalším raperem a producentem JPEGMafia, nechali hned několikrát vidět společně na veřejnosti, tudíž oznámení společného alba úplné překvapení nebylo. Podobně jako jeho vyznění, k punku i radikalitě měli oba vždycky náramně blízko. „Talk to me soft like you can keep a secret/ Lower down your voice so it's a high chance of leakage.“
„Scaring The Hoes hoří jednoznačně syrovou, punkovou vášní. Je to záležitost naprosto bez zábran a bariér, která od samotného začátku útočí na vaše smysly a nepoleví do závěrečné sekundy. Posluchač je na šestatřicet minut ponořen do chaosu, a když album skončí a vy se pokusíte nadechnout, přichází neodbytný pocit povinnosti vrátit se a poslechnout si to celé znovu. Jedinečná oslava stylu dvou hiphopových heretiků, která odmítá jakékoli zdání konformity a ponechává si volnost, aby byla přesně taková, jakou ji chtějí mít. Ať už je to jakkoliv.“ (Wesley McLean, Exclaim)
foto © archiv
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.